Megatrendy - Vzrůstající vliv globálního Jihu a Asie
Leden 6, 2025
Posun ekonomické moci od tradičních, rozvinutých ekonomik v Severní Americe, západní Evropě a Japonsku směrem k rozvíjejícím se ekonomikám na Východě a Jihu je jedním z nejvýznamnějších trendů současnosti. Podle projekcí bude Asie do roku 2050 generovat více než polovinu globálního ekonomického výkonu, přičemž hlavními tahouny budou Čína a Indie. Tento proces je však ovlivněn řadou faktorů, včetně fragmentace globalizace, populistického nacionalismu a narušení globálních dodavatelských řetězců, jak ukázala například pandemie COVID-19 nebo válka na Ukrajině.
Konkrétní dopady tohoto megatrendu zahrnují především rostoucí vliv asijských a afrických ekonomik, přičemž Čína již překonala USA v ekonomice měřené paritou kupní síly (PPP). Afrika se stává kontinentem v transformaci s rostoucí pracovní silou a ambiciózními plány pro udržitelný rozvoj, jak ukazuje například Agenda 2063 Africké unie. Tyto změny vytvářejí multipolární svět, kde je globalizace stále více založena na regionálních obchodních blocích a spolupráci podobně smýšlejících zemí.
Megatrend pojmenovaný jako Vzrůstající vliv globálního Jihu a Asie má významné důsledky i pro Českou republiku, která musí reagovat na proměňující se globální (nejen) ekonomický řád. Tato situace nabízí příležitosti k obchodní spolupráci a diverzifikaci trhů, ale také výzvy spojené s nutností adaptace na nové geopolitické a ekonomické podmínky.
Co nás čeká v blízké budoucnosti? Zde jsou čtyři nejdůležitější trendy:
- Zvyšující se fragmentace globalizace - Po finanční krizi v letech 2008–2009 došlo ke zpomalení fáze hyperglobalizace. Strategická autonomie států, populistický nacionalismus a selhávání vysoce provázaných globálních dodavatelských řetězců vedly k větší fragmentaci globalizace. V budoucnosti bude mezinárodní obchod více zaměřen na regionální obchodní bloky a spolupráci mezi podobně smýšlejícími partnery. Tento proces povede ke vzniku multipolárního světa, kde propojování a integrace zůstanou důležitými pilíři, ale sbližování na globální úrovni bude omezené.
- Nejistá budoucnost mezinárodního řádu - Po pádu Berlínské zdi panovalo na Západě přesvědčení, že ekonomický rozvoj díky globalizaci povede ke konvergenci liberálních politických a ekonomických hodnot. Realita však ukazuje, že se prosazují jiné geopolitické trendy, zatímco globální přeshraniční výzvy, jako jsou pandemie nebo klimatická krize, nabývají na významu. Svět se nachází na křižovatce, kde jsou nutná nová řešení a přístupy ke spolupráci.
- Potenciál růstu Afriky - Afrika je kontinentem v transformaci a její populace by podle projekcí měla do roku 2040 dosáhnout 1,1 miliardy obyvatel, což z ní učiní největší pracovní sílu na světě. Ambiciózní strategie Africké unie „Agenda 2063“ klade důraz na inkluzivní a udržitelný rozvoj. Tento růst představuje obrovský potenciál, ale vyžaduje promyšlené plánování a investice do vzdělání, infrastruktury a ekonomické diverzifikace.
- Nejistý růst Číny - Čína se v posledních desetiletích stala z rychle se rozvíjejícího spotřebitelského trhu jednou z nejvýznamnějších světových ekonomik. Díky strategickým cílům a modernizaci svého průmyslu si vybudovala pozici globálního lídra v oblasti technologií. Avšak dlouhodobá perspektiva jejího růstu zůstává nejistá kvůli ekonomickým výzvám, stárnoucí populaci a možným politickým překážkám.
Tyto trendy se rozvíjejí na globální úrovni, ale jaké mohou mít dopady na Českou republiku? Zkuste se zamyslet nad následujícími otázkami:
Zamyslete se!
-
Jakou roli by mohla hrát Česká republika ve vztahu k rychle rostoucím regionům, jako je Afrika nebo Čína?
-
Je Česká republika dostatečně připravena čelit novým geopolitickým a ekonomickým výzvám v multipolárním světě?
-
Jak může fragmentace globalizace ovlivnit český export a zapojení do mezinárodního obchodu?
Jaká je výchozí pozice ČR v kontextu tohoto megatrendu?
Jedná se pouze o ilustrativní výčet.
- ČR je silně závislá na exportu, přičemž ale většina vývozu směřuje do zemí EU (podle ČSÚ tvoří země EU kolem 80 % exportu). Fragmentace globalizace a orientace na regionální obchodní bloky může dále navýšit závislost ČR na EU a tedy snížit diverzifikaci českého zahraničního obchodu.
- Česká ekonomika je silně integrovaná do globálních dodavatelských řetězců, zejména v automobilovém průmyslu. Selhání těchto řetězců, např. během pandemie COVID-19, vedlo k výrazným ekonomickým ztrátám. Zároveň si jejich postupná změna spojená s jejich fragmentací a regionalizací vyžádá změnu strategie a rozsáhlé investice.
- ČR je členem NATO a EU, což jí zajišťuje stabilní postavení v rámci západního bloku. Současné globální napětí (např. vztahy s Ruskem a Čínou) nicméně vyvolává otázky o dlouhodobé udržitelnosti této orientace a možnosti diverzifikace politických a ekonomických vztahů. Zároveň ale platí, že eticky a kulturně může ČR větší sbližování s Afrikou či Čínou může být nekompatibilní s hodnotami klubu západních zemí.
- ČR čelí dopadům klimatické krize, které ovlivňují zemědělství a vodní zdroje, a je zapojena do evropských iniciativ, jako je Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal), jejichž implementace je ale zatížena vnitřními politickými konflikty.
- ČR má omezené obchodní vazby s Afrikou – v roce 2022 směřovalo na africký kontinent pouze 0,6 % českého exportu (ČSÚ). Nicméně probíhá snaha o rozvoj obchodní spolupráce prostřednictvím programů Ministerstva průmyslu a obchodu, například podpory exportu technologií a strojů.
- Česká republika financuje rozvojové projekty v Africe, zejména v oblasti vzdělávání a zdravotnictví. Ministerstvo zahraničí je mmjn. tvůrce Strategie pro působení ČR v Africe a koordinuje humanitární pomoc například v zemích subsaharské Afriky.
- Navzdory snaze politických špiček, například prezidenta Miloše Zemana, o navázání užších ekonomických vztahů zůstává Čína okrajovým obchodním partnerem ČR. Podle ČSÚ tvořil export do Číny v roce 2022 pouze 1,5 % celkového českého vývozu. Dovoz z Číny však tvoří významnou část, zejména v oblasti spotřební elektroniky a průmyslových strojů.
- Po období orientace na Čínu (2013–2018) dochází k přehodnocení vztahů, což ilustruje například zvýšená opatrnost v otázkách technologické spolupráce, zejména v souvislosti s firmami Huawei, ZTE a dalšími čínskými subjekty.
Aktualizace Megatrendu
Níže uvedené informace vycházejí z odpovědí odborné veřejnosti.
Vliv megatrendu do roku 2040
Většina respondentů očekává, že megatrend bude mít do roku 2040 zásadní vliv na utváření České republiky (průměrné skóre 7,3/10).
Příležitost nebo hrozba?
Respondenti jsou si nejistí, zda bude megatrend je pro Českou republiku spíše příležitostí (průměrné skóre 4,8) a nebo spíše hrozbou.
Proč bude megatrend důležitý?
- Důležitost pro ekonomiku ČR a obchodní vazby – Česká republika jako malá, exportně orientovaná ekonomika musí reagovat na změny v globální ekonomice, zejména na přesun ekonomického centra směrem do Asie, aby si udržela konkurenceschopnost a rozšířila obchodní příležitosti.
- Dopad na mezinárodní systém a geopolitiku – Posun ekonomické moci směrem k východu a jihu přináší zásadní přeskupení mezinárodního řádu, což může ovlivnit stabilitu západních demokracií i pozici EU a ČR v globální politice.
- Změny v dodavatelských řetězcích a poptávce – Rostoucí vliv nových ekonomických center ovlivní dodavatelské řetězce i poptávku po produktech vyráběných v ČR, což může přinést jak nové příležitosti, tak výzvy pro český průmysl a export.
Jaké dopady můžeme v ČR čekat?
- Riziko ekonomického zaostávání a technologické závislosti – Rostoucí vliv Číny a dalších nových ekonomických center může vést k vyšší závislosti na jejich technologiích a nevyrovnané obchodní bilanci, což by mohlo hospodářsky oslabit EU i ČR.
- Možné impulzy pro inovace a udržitelnost – Změna globálního ekonomického řádu může motivovat EU i ČR k větším investicím do výzkumu, inovací a udržitelných technologií, ale pokud se inovační základna výrazně neposílí, ČR může ztratit konkurenceschopnost i v oblasti lidského kapitálu.
- Geopolitické otřesy a možné oslabení západních institucí – Posun moci směrem na Východ a Jih by mohl vést k oslabení EU a NATO, případně k vystoupení některých států z těchto struktur. To by mohlo zvýšit důležitost bilaterální diplomacie a realpolitik v globálním měřítku.
- Odliv pracovních míst a technologická konkurence – S rostoucí investicí nových mocností do technologií a umělé inteligence může dojít k přesunu vysoce kvalifikovaných pracovních míst mimo Evropu, což by mohlo dále prohloubit ekonomické rozdíly mezi regiony.
Jaké protitrendy můžeme pozorovat?
- Nedostatečná efektivita a výsledky strategií – Ačkoli ČR a EU přijímají strategie k posílení vztahů se zeměmi globálního Jihu, jako například Strategie pro působení ČR v Africe, výsledky zůstávají omezené. Důvodem může být špatná implementace, neadekvátní výběr partnerů nebo rozdílné vnímání role EU a jejích cílů v globálním kontextu.
- ČR jako malý hráč v globální ekonomice – Česká republika nemá dostatečnou sílu na to, aby zásadně ovlivnila globální ekonomické trendy. Může se však aktivně podílet na podpoře rule-based order (světového řádu založeného na pravidlech) a snažit se o konstruktivní vztahy s nastupujícími ekonomikami.
- Historické vazby jako potenciální výhoda – ČR se snaží budovat vztahy se zeměmi, s nimiž má historické vazby z dob komunismu (např. Vietnam, Angola, Kambodža). Tento faktor může být konkurenční výhodou při rozvoji obchodní spolupráce.
- Evropská politika jako brzda i příležitost – ČR je úzce napojena na politiku EU, což ji může limitovat v individuálních obchodních vztazích, ale zároveň jí dává přístup k širším evropským iniciativám na podporu vědy, výzkumu a technologického rozvoje.
- Nízká akceschopnost Evropy jako bariéra – Vyšší akceschopnost Evropy by mohla tento trend ovlivnit nebo zvrátit, ale aktuálně není v EU viditelná dostatečná strategická reakce na posun globálního ekonomického centra.
