Megatrendy - Rostoucí vliv nových systémů správy
Duben 5, 2025
Tradiční modely vládnutí procházejí pod tlakem technologických inovací, rostoucího vlivu nevládních aktérů a změn ve způsobu šíření informací zásadní proměnou. Digitální technologie mění fungování demokracie a decentralizované formy správy, kolektivní inteligence a automatizované rozhodování získávají na síle. Současně je pak pod útokem demokracie jako systém vlády – v roce 2024 žilo podle Democracy Indexu pouze 45% světové populace v plně demokratických státech, v hybridních a autoritářských státech pak 39% (The Economist Intelligence Unit 2024).
Vzestup algoritmického rozhodování, které automatizuje části správy bez lidského zásahu, přináší nové výzvy v oblasti transparentnosti, spravedlnosti a ochrany lidských práv. Systémy založené na automatizovaném rozhodování se stávají běžnou součástí veřejné správy a jejich vliv nejspíše nadále poroste. Současně se pak podílejí také na zkvalitňování služeb bez nutnosti lidského vstupu – 67% zemí OECD využívá umělou inteligenci pro design a zpřístupění veřejných služeb (OECD Digital Government Index 2023).
Paralelně roste tlak na participativní formy vládnutí. Iniciativy zaměřené na využívání kolektivní inteligence – tedy zapojení občanů do tvorby politik a rozhodovacích procesů – se stávají důležitým trendem. Řada větších měst v EU v posledních letech zavedla mechanismy občanských participativních projektů, jako jsou participativní rozpočty nebo občanská shromáždění (Committee of the Regions, 2023)
Mediální prostředí, které bylo dříve klíčovým pilířem demokratické kontroly, se dostává pod rostoucí tlak. Dominance digitálních platforem, šíření dezinformací a klesající příjmy tradičních médií vedou k oslabení investigativní žurnalistiky a nárůstu množství tzv. infotainmentu. Průzkumy naznačují, že důvěra v média je kolem 40%, což je nicméně stále o 4% méně, než tomu tak bylo na vrcholu pandemie Covidu-19 (Digital News Report, Reuters Institute 2024).
Tyto proměny se nevyhýbají ani České republice. Ačkoli si udržuje kladné hodnocení kvality demokracie, klesá důvěra občanů v tradiční politické instituce – např. důvěra v poslaneckou sněmovnu byla v roce 2024 pouze 24 %, zatímco v září roku 2019 činila 34 % (CVVM 2024, CVVM 2019). Stát zároveň umožňuje využití některých digitálních nástrojů pro vyšší míru participace, příkladem je Portál občana. Rozsáhlejší formy digitální správy a participace se nicméně zatím rozvíjejí pomaleji než v některých západních zemích.
Budoucí směřování vládnutí bude záviset na schopnosti kombinovat technologickou inovaci se zachováním demokratických principů, posílením důvěry a ochranou lidských práv v digitálním prostředí.
Co nás čeká v blízké budoucnosti? Zde jsou čtyři nejdůležitější trendy v oblasti správy a vládnutí:
- Důvěra a pravda - Ve veřejném prostoru dochází k pokračující relativizaci faktů. Emoce a osobní přesvědčení stále více ovlivňují veřejné mínění a politická rozhodnutí, často na úkor objektivní pravdy. Tento trend přispívá k oddělování politického diskurzu (politics) od tvorby konkrétních politik (policy). Důvěra ve veřejné instituce a tradiční média klesá.
- Automatické rozhodování - Rozvoj digitálních technologií vede k rostoucímu využívání automatizovaného rozhodování v soukromém i veřejném sektoru. Systémy založené na algoritmech mohou zvyšovat efektivitu, ale současně vyvolávají vážné otázky ohledně férovosti, transparentnosti a ochrany lidských práv.
- Kolektivní inteligence - Společenské výzvy rostoucí komplexity vyžadují širší zapojení občanů do rozhodovacích procesů. Participativní nástroje – od občanských shromáždění po digitální platformy – umožňují využívat kolektivní znalosti a zkušenosti různých skupin obyvatel.
- Inovace vládnutí - Státy se více zaměřují na rozvoj schopností anticipace extrémních událostí a strategického plánování, byť z různými výsledky. Inovace ve vládnutí zahrnují nové metody práce s daty, zapojení interdisciplinárních týmů a vytváření flexibilnějších institucí. Evropská komise podporuje rozvoj foresightových kapacit, aby státy lépe reagovaly na budoucí krizové situace a lépe plánovaly svůj strategický rozvoj.
Tyto trendy se rozvíjejí na globální úrovni, ale jaké mohou mít dopady na Českou republiku? Zkuste se zamyslet nad následujícími otázkami:
Zamyslete se!
- Jak může Česká republika čelit erozi důvěry v instituce a média?
- Jak by měla Česká republika nastavit pravidla pro využívání automatizovaného rozhodování ve veřejné správě?
- Jaké formy participace občanů by mohly být v českém prostředí nejefektivnější?
Jaká je výchozí pozice ČR v kontextu tohoto megatrendu?
Jedná se pouze o ilustrativní výčet.
- Kolektivní inteligence v rozhodovacích procesech je zatím využívána omezeně. Existují však pilotní projekty zaměřené na občanská shromáždění (například občanské panely v rámci plánování klimatických opatření v Praze) a rostoucí zájem o nové participativní formáty podporuje také Národní síť Zdravých měst.
- V oblasti participativního vládnutí roste zájem zejména na komunální úrovni. Participativní rozpočty do roku 2023 využilo téměř 400 obcí a měst (Agora CE, 2023). Veřejné konzultace a elektronické hlasování jsou ale zatím rozšířeny spíše omezeně a jejich využívání je často závislé na iniciativě jednotlivých obcí.
- Digitální transformace veřejné správy v ČR postupuje, ale pomalejším tempem než v některých západních zemích. Portál občana, základní registry a národní e-identita představují důležité kroky, avšak využití automatizovaného rozhodování a umělé inteligence je stále v počáteční fázi (Ministerstvo vnitra ČR, 2023). Zatím neexistuje robustní právní rámec, který by upravoval etiku a transparentnost algoritmických rozhodovacích systémů ve veřejném sektoru.
- Rizikem do budoucna je i nízká úroveň digitální gramotnosti části populace. Podle DESI indexu je Česko v oblasti digitálních dovedností mírně pod průměrem EU, což může omezit rovný přístup k novým formám participace a správě společnosti.
- Strategické aktivity jsou zatím spíše fragmentované. Česká republika má sice Strategický rámec Česká republika 2030, ale systematické využívání foresightu při tvorbě veřejných politik není běžné. Výjimkou je například práce Technologické agentury ČR v oblasti výzkumu budoucích trendů.
Aktualizace Megatrendu
Níže uvedené informace vycházejí z odpovědí odborné veřejnosti.
Vliv megatrendu do roku 2040
Většina respondentů očekává, že megatrend bude mít do roku 2040 zásadní vliv na utváření České republiky (průměrné skóre 7,5/10).
Příležitost nebo hrozba?
Respondenti věří, že megatrend bude pro Českou republiku spíše příležitostí (průměrné skóre 7,5/10).
Proč bude megatrend důležitý?
- Zefektivnění státní správy a úspory ve veřejném rozpočtu – Nové systémy správy, zejména digitalizace a automatizace, mohou výrazně zrychlit administrativní procesy a přinést úspory v nákladech na veřejnou správu, což umožní efektivnější využití veřejných prostředků.
- Zvýšení transparentnosti a informovanosti občanů – Digitalizace poskytování informací umožňuje občanům snadnější přístup k informacím o fungování veřejných institucí, což přispívá k větší důvěře ve státní správu.
- Etické a právní otázky automatizace – S rostoucí využíváním algoritmických rozhodovacích systémů v veřejné správě vyvstávají otázky týkající se spravedlnosti, odpovědnosti a transparentnosti těchto rozhodovacích procesů. V ČR zatím chybí robustní právní rámec pro upravení etiky a regulace algoritmického rozhodování.
- Potenciál pro občanskou participaci – Nové digitální nástroje mohou otevřít prostor pro širší občanskou participaci prostřednictvím online hlasování, konzultací a digitálních občanských shromáždění, což může zlepšit zapojení občanů do rozhodovacích procesů.
Jaké dopady můžeme v ČR čekat?
- Dopad na efektivitu státní správy a orientaci na občana – Lepší orientaci systémů na občany, kteří budou vnímáni více jako zákazníci veřejných služeb, což povede k zefektivnění procesů a zlepšení poskytovaných služeb.
- Zintenzivnění informačních kampaní dezinformací s využitím nových technologií – S rozvojem technologií, zejména umělé inteligence, se zvyšuje riziko šíření dezinformací, které mohou ovlivnit veřejné mínění a politické rozhodování. Vzhledem k rostoucí digitalizaci a automatizaci se objevují nové hrozby v oblasti manipulace s informacemi a veřejným diskurzem.
- Kybernetické útoky a manipulace s daty – Se zvyšujícím se využíváním digitálních technologií v administrativě vzniká nové riziko kybernetických útoků, které mohou ohrozit bezpečnost dat a manipulaci s citlivými informacemi.
Jaké protitrendy můžeme pozorovat?
- Nedostatečná digitální infrastruktura – Ačkoli je digitalizace ve státní správě a veřejných službách nezbytná, některé oblasti v ČR a EU stále čelí problémům s nedostatečnou digitální infrastrukturou a pokrytím, zejména v odlehlých nebo venkovských oblastech. To by mohlo zpomalit přechod k digitálním řešením.
- Nízká digitální gramotnost – V ČR i v některých částech EU je stále relativně nízká úroveň digitální gramotnosti, což by mohlo omezit efektivitu implementace nových digitálních a automatizovaných systémů a také snížit rovný přístup občanů k těmto systémům.
- Odpor vůči změnám ve správě a vládnutí – V některých zemích je silný odpor vůči decentralizaci a větší participaci občanů, což může bránit přijetí nových modelů vlády, jako je liquid democracy nebo rozšířená participace prostřednictvím digitálních nástrojů. Politické a administrativní struktury, které jsou zvyklé na centralizované řízení, mohou tento proces zdržovat.
- Hrozba ekonomické krize a nízké investice do veřejné správy – Zhoršující se ekonomická situace v Evropě, zvýšené náklady a potřeba šetřit, mohou omezit investice do modernizace veřejné správy a digitálních nástrojů, které by byly nezbytné pro tento megatrend. Bez dostatečných investic a přípravy může být implementace nových technologií pomalejší.
