Megatrendy - Rostoucí spotřeba
Únor 5, 2025
Spotřeba se stává jedním z hlavních hybatelů globální ekonomiky. Do roku 2030 by měla celosvětová střední třída – označovaná také jako spotřebitelská třída – dosáhnout počtu 4,8 miliardy lidí, což představuje nárůst o 1,3 miliardy oproti dnešnímu stavu. Tento růst je tažen především rozvíjejícími se ekonomikami, ve kterých se rapidně zvyšuje kupní síla obyvatel. Společně s novými obchodními modely zaměřenými na nižší příjmové skupiny se vzorce spotřeby stávají stále důležitějším faktorem ovlivňujícím globální výrobní a distribuční systémy.
Chování spotřebitelů prochází zásadní proměnou. Lidé již nenakupují pouze na základě svých potřeb a přání – spotřeba se stává způsobem, jak vyjádřit postoj k udržitelnosti, etice nebo společenským otázkám. Zároveň roste důraz na osobní zážitky a emocionální propojení se značkami. Tento trend posilují technologické inovace – virtuální a rozšířená realita, personalizované digitální prostředí a nové formy interakce mezi zákazníky a firmami.
Přestože pandemie COVID-19 v některých oblastech zpomalila růst spotřeby, dlouhodobý trend ukazuje, že rostoucí počet spotřebitelů přinese výrazný tlak na zdroje, jako jsou voda, potraviny a energie. Například v roce 2023 vzrostla globální spotřeba energií o 2,2 %, v Číně pak dokonce o 6,6 %. To vše otevírá klíčovou otázku – jak propojit rostoucí spotřebu s udržitelností a odpovědným využíváním zdrojů?
Rostoucí spotřeba ovlivní i Českou republiku. Firmy budou muset reagovat na měnící se preference spotřebitelů, digitalizaci nákupních procesů a tlak na udržitelnost. Zároveň se ČR, jako součást evropského trhu, bude potýkat s výzvami spojenými s přechodem na cirkulární ekonomiku a zpřísněnými regulacemi v oblasti environmentální odpovědnosti.
Co nás čeká v blízké budoucnosti? Zde jsou čtyři nejdůležitější trendy:
-
Udržitelná spotřeba - Nakupování již není pouze otázkou uspokojení základních potřeb nebo osobních preferencí. Spotřebitelé stále více přemýšlejí o dopadech svých nákupních rozhodnutí na životní prostředí, společnost a etiku výroby. Rostoucí zájem o ekologicky šetrné produkty, fair trade výrobky a cirkulární ekonomiku ukazuje, že spotřeba se stává nejen ekonomickou, ale i morální volbou. Firmy reagují nabídkou udržitelných produktů a alespoň deklarovanou transparentností v dodavatelských řetězcích.
-
Naše digitální životy - Virtuální a rozšířená realita (VR a AR) se stávají běžnou součástí našich životů a redefinují způsob, jakým konzumujeme obsah, nakupujeme a budujeme svou identitu. Personalizované nákupní zážitky ve virtuálním prostoru umožňují zákazníkům nejen prohlížet produkty, ale i je zažít před koupí. Vývoj metaverza a digitálních tržišť, byť zatím nepříliš úspěšný, naznačuje, že spotřeba se přesouvá do nových dimenzí, kde hranice mezi reálným a virtuálním nakupováním může postupně vymizet.
-
Zaměření na zákazníka - V moderním světě už nestačí nabízet kvalitní produkty – klíčem k úspěchu se stává budování emocí a hlubších vztahů se zákazníkem. Personalizované služby, sofistikovanější marketing založený na datech a vytváření unikátního zákaznického zážitku jsou na vzestupu. Spotřebitelé očekávají nejen funkčnost, ale i estetiku, příběh a hodnoty, které jsou s produktem spojené. Tento trend vede k růstu značek zaměřených na autentický storytelling a komunitní marketing.
-
Proměna role vlastnictví - Spotřeba se mění i v otázce vlastnictví – zatímco dříve byl majetek symbolem stability a statusu, dnes se stále více lidí zaměřuje na přístup místo vlastnictví. Sdílená ekonomika, předplatné na produkty (např. móda, elektronika, auta) nebo dočasné využívání služeb na vyžádání (on-demand) mění vztah ke spotřebě. Tento trend může mít pozitivní dopady na udržitelnost, ale zároveň klade nové výzvy na regulaci a ochranu spotřebitelů.
-
Nevyzpytatelné generace - Ačkoli nové generace prezentují svůj vztah k naší planetě, ne vždy se tato rétorika propisuje do jejich spotřebitelského chování. Jednoduše dostupné potraviny a nebo textilní výrobky jsou tak velmi oblíbené, a často nevyžadují ani hlubší vztah nebo pochopení zákazníka. Tento trend je pak v přímém kontrastu s některými výše zmíněnými trendy, ale není zatím jasné, který z nich zvítězí.
Tyto trendy se rozvíjejí na globální úrovni, ale jaké mohou mít dopady na Českou republiku? Zkuste se zamyslet nad následujícími otázkami:
Zamyslete se!
-
Jak ovlivňuje rostoucí důraz na udržitelnost vaše vlastní nákupní rozhodnutí? Dáváte přednost ekologickým produktům, nebo u vás stále hraje hlavní roli cena?
-
Myslíte si, že se virtuální a rozšířená realita stanou běžnou součástí nákupního procesu?
-
Jak by se české firmy měly přizpůsobit trendu personalizovaného a zážitkového nakupování? Dokážete pojmenovat příklady toho, jak značky vytvářejí emocionální vazbu se zákazníky?
Jaká je výchozí pozice ČR v kontextu tohoto megatrendu?
Jedná se pouze o ilustrativní výčet.
- Česká republika v posledních letech zaznamenala různé trendy v oblasti spotřeby. Například celková spotřeba potravin na jednoho obyvatele podle ČSÚ v roce 2022 činila 793 kg, což představuje meziroční pokles o 32 kg a návrat na úroveň předcovidových let. Tento pokles naznačuje snahu domácností šetřit úpravou jídelníčku v reakci na ekonomické výzvy.
- Naopak spotřeba pohonných hmot v roce 2023 dosáhla 8,384 miliardy litrů, což je o 2 % více než v roce předchozím. Tento nárůst byl ovlivněn poklesem cen pohonných hmot a dočasným snížením spotřební daně u motorové nafty.
- V oblasti energetiky došlo v období 2010–2022 k nárůstu podílu obnovitelných zdrojů a biopaliv v sektoru domácností z 21 % na 34 %, hlavním zdrojem byla pevná biomasa. Spotřeba elektřiny v domácnostech vzrostla ze 17 % v roce 2010 na 19 % v roce 2022, což bylo částečně způsobeno rostoucím počtem instalací tepelných čerpadel.
- Česká republika se také zavázala k podpoře udržitelné spotřeby a výroby prostřednictvím strategií, jako je Strategický rámec Česká republika 2030, který klade důraz na šetrné využívání zdrojů a podporu udržitelných vzorců výroby a spotřeby.
- Již v roce 2018 zveřejnil CVVM průzkum veřejného mínění se zaměřením na spotřebu a plýtvání potravinami, kde celých 40% respondentů označilo plýtvání potravinami za velký společenský problém.
- V roce 2023 Česká republika, resp. Ministerstvo životního prostředí, zveřejnilo a schválilo Akční plán Cirkulární Česko 2040, který si klade za cíl snížit spotřebu fosilních paliv, zvýšení konkurenceschopnosti podniků a nebo efektivnění odpadového hospodářství v zemi za účelem snížení spotřeby.
Aktualizace Megatrendu
Níže uvedené informace vycházejí z odpovědí odborné veřejnosti.
Vliv megatrendu do roku 2040
Většina respondentů očekává, že megatrend bude mít do roku 2040 zásadní vliv na utváření České republiky (průměrné skóre 8,5/10).
Příležitost nebo hrozba?
Respondenti jsou jsou přesvědčeni, že megatrend bude pro Českou republiku příležitostí (průměrné skóre 8,5/10).
Proč bude megatrend důležitý?
-
Nutnost přehodnotit dosavadní postupy - Omezené domácí zdroje a rostoucí spotřeba nutí českou společnost přehodnotit svůj přístup k hospodaření se surovinami. To zahrnuje větší důraz na efektivitu, cirkulární ekonomiku a strategické řízení dodavatelských řetězců.
-
Hrozba surovinové nejistoty a tlak na inovace - Nedostatek klíčových surovin a přerušení globálních dodávek ukazuje, že ekonomiky, které dokážou inovovat a recyklovat, budou mít výhodu. Evropa, včetně ČR, se musí posunout od závislosti na primárních surovinách k chytrému využívání materiálů a lokálním řešením.
- Ekonomická udržitelnost a nové modely růstu - Česká ekonomika zatím těží z průmyslové výroby a exportu, ale pokud se nezapojí do inovativních řešení v cirkularitě a materiálových vědách, může ztratit konkurenceschopnost. Budoucnost bude patřit těm, kdo dokážou efektivněji využívat zdroje a snižovat plýtvání.
- Diskurz o spotřebě a udržitelném životním stylu - Zatímco západní ekonomiky řeší otázky udržitelnosti a omezeného růstu, ČR má šanci nastavit vlastní strategii a ne pouze kopírovat trendy. Klíčové bude, zda bude společnost ochotná měnit spotřební vzorce a adaptovat se na nový přístup k materiálům a výrobě.
Jaké dopady můžeme v ČR čekat?
- Možnost stát se udržitelnou a inovativní ekonomikou - ČR se může zaměřit na inteligentní nerůst a cirkulární ekonomiku místo honby za neudržitelnou spotřebou. K tomu by bylo nutné změnit ekonomický diskurz směrem k efektivnímu využívání zdrojů, podpoře recyklace a chytré digitalizaci. To vše by vyžadovalo silnou politickou vůli a kulturní změnu, která zatím nepřichází dost rychle.
- Hrozba vyčerpání zdrojů a potřeba adaptace - Rostoucí globální spotřeba znamená, že dříve či později dojde na hledání alternativních surovin. ČR může být v relativně výhodné pozici díky technologickému know-how v průmyslu a inovacím v materiálových vědách. Na druhou stranu, naše závislost na dovozu (např. energie, suroviny) nás činí zranitelnými při krizi dostupnosti.
- Role Česka v evropské transformaci - Pokud EU posune své priority směrem k udržitelnosti a technologické soběstačnosti, může Česko těžit z nových investic a změn v dodavatelských řetězcích. Na druhou stranu, pokud se budeme držet starých modelů (nízkonákladová pracovní síla, těžký průmysl), riskujeme stagnaci.
- Dlouhodobý tlak na změnu spotřebního chování - Česká republika nestíhá závod v konzumu na úroveň západních zemí, může to být výhoda. Pokud bychom tento "deficit" přetavili v novou normu – méně materialismu, více lokálních produktů, vyšší míru sdílené ekonomiky – můžeme být o krok napřed v době, kdy se spotřební modely budou stejně muset měnit. Ale otázka je, jak moc je na to společnost připravená.
Jaké protitrendy můžeme pozorovat?
Alternativní přístupy k hospodaření se zdroji - Iniciativy jako ReUse Federace nebo Institut cirkulární ekonomiky ukazují, že v ČR existují snahy o změnu přístupu k materiálům a odpadu. Tyto organizace staví na jiných východiscích než tradiční lineární model spotřeby a snaží se vytvořit funkční udržitelné alternativy.
Snaha motivovat k šetrnější spotřebě - Energetické společnosti, supermarkety i technologické firmy se zapojují do kampaní, které podporují ekologicky šetrnou spotřebu – od recyklace žárovek po omezení plýtvání potravinami. To naznačuje posun v chování firem, ale otázkou je, zda jde o skutečnou změnu nebo jen marketingové tahy.
Setrvačnost konzumního modelu - Přestože existují iniciativy na podporu udržitelnosti, ČR stále čelí silnému protitlaku v podobě konzumních návyků a ekonomické závislosti na průmyslové výrobě. Kultura levného fast fashion, vysoké závislosti na automobilech a orientace na krátkodobý zisk nad dlouhodobou udržitelností brzdí rychlejší změny.
Regulační nejistota a ekonomické zájmy - Přechod na cirkulární ekonomiku a šetrnější využívání zdrojů často naráží na lobbing tradičních odvětví (např. těžký průmysl, velké maloobchodní řetězce), které mohou brzdit legislativní změny. Zároveň není jasné, zda budou české politické elity ochotné prosazovat reformy, pokud nebudou ekonomicky výhodné v krátkodobém horizontu.
