Megatrendy - Proměny vzdělávání a učení

Prosinec 4, 2024

Tento blogpost je součástí projektu zaměřeného na lokalizaci megatrendů na Českou republiku. Základní informace si o něm můžete přečíst zde. Analýzu předchozího megatrendu včetně jeho aktualizace si můžete přečíst zde.

Aktualizace megatrendu

Rychle se měnící svět přináší zásadní výzvy pro vzdělávání a učení, které se postupně musejí přizpůsobovat technologickým, společenským a ekonomickým změnám. Proměny vzdělávání a učení se stávají jedním z klíčových megatrendů naší doby, protože tradiční přístupy ke vzdělávání již neodkážou naplnit poptávku ze strany moderní společnosti a reagovat na potřeby dnešních mladých generací. Je nutné zohlednit nejen obsah výuky, ale také prostředí, ve kterém probíhá, a metody, které podporují celoživotní vzdělávání a rozvoj dovedností.

Vzdělávací systémy po celém světě se přetvářejí, aby reflektovaly globální propojení a rychlý technologický vývoj. Spekuluje se, že vysoké procento dnešních dětí bude pracovat v zaměstnání, které dnes ani neexistuje. To ukazuje na nutnost zaměřit se na flexibilní a měkké dovednosti - kritické myšlení, kreativitu, digitální gramotnost a schopnost adaptace na nové situace. OECD právě za účelem identifikaci a směřování ke kompetencím relevantním pro budoucnost vytvořila v roce 2019 Learning Compass. Reálně ale ani takové nástroje nemusí dokonale odhalit to, co bude v budoucnu nejdůležitějším.

Co nás čeká v blízké budoucnosti? Zde jsou čtyři nejdůležitější trendy:

Transformace škol - Školy se postupně budou měnit z tradičních prostor s pevně danými osnovami a třídami na místa zaměřená na objevování. Aby vzdělávací instituce držely krok se společenskými a technologickými změnami, budou se více zaměřovat na proces učení než na samotné vyučování, což přinese širší využití rozsáhlé škály způsobů, jakými vědomosti předávat.
Smíšené reality - Ve kterém světě žijeme a kde se učíme? Náš svět se bude stále více prolínat v různých dimenzích. Od hmatatelného po duchovní, od online k offline, od lokálního ke globálnímu – hranice mezi těmito realitami se stírají. Propojení těchto světů otevře nové možnosti pro učení a rozvoj.
Noví aktéři ve vzdělávání - Pojem „vzdělavatel“ má pro většinu lidí jasně daný význam, ale ten se postupně změní, protože se promění celý vzdělávací ekosystém. Učitelé přebírají nové role a ve vzdělávání se objevují nové role a aktéři, kteří přinášejí inovativní přístupy a metody, ať už se jedná o fungování technologií, komunit nebo jednotlivců.
Učení pro budoucnost - Jednadvacáté století je stále složitější a nejistější. Společenský, technologický a politický kontext se rychle mění, což vyžaduje, aby mladí lidé lépe chápali možné budoucnosti a byli na ně připraveni. Vedle dovedností, jakými jsou kritické myšlení nebo adaptabilita, budou potřebovat i schopnost se rychle orientovat ve světě, což jim pomůže zvládnout tempo změn.

Tyto rozsáhlé trendy se rozvíjejí globálně, jaký ale mohou mít dopad na Českou republiku? Jak často se s nimi setkáváme již v dnešní době? Zkuste se zamyslet nad následujícími otázkami:

Zamyslete se!

Jakým způsobem by mohly technologie, jako je virtuální realita nebo umělá inteligence, transformovat vzdělávací procesy v České republice?
Myslíte si, že je český vzdělávací systém dostatečně připravený na příchod nových technologií a změn na trhu práce?
Jaké dovednosti považujete za klíčové pro úspěšnou kariéru v budoucnosti?

Jaká je výchozí pozice ČR v kontextu tohoto megatrendu?

Jedná se pouze o ilustrativní výčet

V rámci strategického dokumentu Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+ se vláda plánuje zaměřit na:
- Zlepšení digitální gramotnosti: Zavedení plošných programů na rozvoj digitálních dovedností, které by měly být integrovány do všech stupňů vzdělávání.
- Podporu inkluzivního vzdělávání: Zajištění rovných příležitostí pro všechny studenty, včetně těch ze sociálně znevýhodněného prostředí.
- Rozvoj interdisciplinárního přístupu: Reforma kurikula, která propojí teoretické znalosti s praktickými dovednostmi a podporou kreativity.
Navzdory těmto plánům však Česká republika čelí několika překážkám:
- Nedostatek učitelů a jejich přetížení: Dlouhodobě je v ČR nedostatek kvalifikovaných pedagogů, což komplikuje implementaci reforem, a to především v regionech.
- Nerovnosti ve vzdělávání: Regionální rozdíly v přístupu k moderním technologiím a kvalitnímu vzdělávání jsou stále výrazné.
- Nízké investice do vzdělávání: Podíl výdajů na vzdělávání na HDP ČR (4,4 % v roce 2022) je pod průměrem EU (4,9 %) a situace se od té doby jen zhoršuje.
Podle analýzy PAQ Research jsou zvláště podfinancované předškolní a vysokoškolské vzdělávání. Celkově ve navrhovaném státním rozpočtu na rok 2025 ve školství chybí víc než 50 mld. Kč.
Podle dat ČSÚ v roce 2023 připadalo na 100 žáků/studentů průměrně 24 počítačů. V roce 2023 mělo 88% škol svůj intranet, v roce 2019 to bylo pouze 38%.

Aktualizace Megatrendu

Níže uvedené informace vycházejí z odpovědí odborné veřejnosti.

Vliv megatrendu do roku 2040

Většina respondentů očekává, že megatrend bude mít do roku 2040 zásadní vliv na utváření České republiky (průměrné skóre 7,7/10).

Příležitost nebo hrozba?

Respondenti věří, že megatrend je pro Českou republiku spíše příležitostí (průměrné skóre 6,37).

Proč bude megatrend důležitý?

Velká příležitost pro transformaci vzdělávacího systému: Megatrend představuje šanci modernizovat český vzdělávací systém a připravit mladé generace na dynamicky se měnící svět. Objevují se však obavy z možnosti zmeškání této příležitosti.
Ekonomický a technologický rozvoj: Moderní vzdělávání je klíčem k úspěchu ČR v konkurenčním mezinárodním prostředí a umožňuje přímo profitovat z rapidního technologického a ekonomického pokroku.
Základ pro adaptaci na další trendy: Vzdělávání je prvkem, který umožňuje společnosti efektivně a vhodně reagovat na řadu dalších megatrendů. Skutečné dopady zaměření se na vzděláváním mohou ale být patrné až v dlouhodobém horizontu (i po roce 2040).
Nepřipravenost vzdělávacího systému: Český vzdělávací systém není připraven na systematické rozvíjení dovedností nezbytných pro 21. století, a to včetně kritického myšlení, což je považováno za zásadní nedostatek. Podfinancování školství, přetížení ředitelů administrativou a nízká motivace učitelů k inovacím jsou pak překážkami pro využití megatrendu.
Širší společenský dopad: Kvalitní systém vzdělávání ovlivňuje nejen úspěch jednotlivců a schopnost celoživotního učení, ale také politickou orientaci, kritické myšlení a konkurenceschopnost celé společnosti.

Megatrend považuji za velmi důležitý, protože jeho nezachycení by znamenalo výraznou ztrátu konkurenceschopnosti.

Tento megatrend považuji za velmi důležitý. Moderní vzdělávání otevírá nové příležitosti pro ekonomický a technologický rozvoj ČR.

Jaké dopady můžeme v ČR čekat?

Rezistence systému a opožděné změny: Český vzdělávací systém zpočátku nereaguje na změny, což povede k chaosu a nepředvídatelným důsledkům v momentě, kdy bude nutné dohánět zaostávání.
Nedostatečná připravenost mladé generace: Chybějící dovednosti pro pracovní trh a nízká odolnost mladých Čechů vůči současným výzvám prohloubí sociálně-ekonomické rozdíly.
Regionální disparity: Zvětšování nerovnosti ve vzdělávání mezi městy a venkovem, především v sociálně vyloučených lokalitách. Potenciální oslabení konkurenceschopnosti veřejných škol ve prospěch lépe financovaným soukromým institucím.
Neschopnost strategicky řídit vzdělávací systém: Fragmentace správy školství, nejasné kompetence a nedostatek konsenzu brání systematickým inovacím a prohlubují nerovnosti mezi aktivními školami a těmi, které stagnují.
Nedostatečná adaptace na technologické změny: Absence strategického přístupu k rekvalifikacím a nedostatečné využití nových technologií, jako jsou umělá inteligence nebo rozšířená realita, ohrožují konkurenceschopnost a připravenost pracovní síly.
Riziko stagnace a znevýhodnění některých skupin: Nedostatečná podpora kvalitní předškolní výchovy, motivace pedagogů a přístup k vzdělání pro určité skupiny může vést ke stagnaci a prohloubení regionálních i sociálních rozdílů.

Největším rizikem je naše neschopnost vzdělávání strategicky řídit a systematicky inovovat. Ta vychází jak z velmi roztříštěné správy systému s nejasnými rolemi, odpovědnostmi a nedostatečnými odbornými kapacitami na centrální úrovni (ty posléze suplují neziskové organizace, které jsou ale opět velmi fragmentované), tak z neschopnosti najít konsensus, kam by se vzdělávání vyvíjet mělo, potažmo často i neochoty o tom vůbec diskutovat.

Jaké protitrendy můžeme pozorovat?

Rigidita učitelů a rodičů: Konzervativní přístup učitelského sboru a rodičů může brzdit nástup inovací ve vzdělávání. Rigidita dominantních aktérů odrazuje potenciální progresivní učitele a zpomaluje přijímání nových přístupů.
Nedůvěra ve vzdělání a vědecké poznání: Zvyšující se míra populismu a spoléhání se na "selský rozum" podkopává autoritu učitelů i vědeckého poznání, což omezuje potenciál vzdělávacího systému adaptovat se na nové výzvy.
Tradiční struktura průmyslové ekonomiky: Setrvačnost současného vzdělávacího modelu odpovídajícího průmyslové ekonomice může zpomalit přechod na dovednosti ve 21. století nezbytné.
Okrajová role progresivních aktérů: Ačkoli modernizační proud existuje, jeho aktéři (neziskové organizace, progresivní školy) mohou dlouhodobě tvořit menšinu a jejich vliv je omezený. Nové formáty vzdělávání tak nebudou systémově ukotveny.
Konkurence soukromých škol: Soukromé školy vytvářejí alternativní formáty vzdělávání, ale zároveň prohlubují nerovnosti ve vzdělávacím systému, protože veřejné školy se hůře přizpůsobují potřebám rodičů orientovaných na budoucí trendy.

Zdá se mi, že z nějakého důvodu přibývá lidí, kteří se tak stávají významnější společenskou silou, kteří jsou přesvědčeni (když to trochu, ale opravdu jen trochu přeženu), že jejich názor "1+1=3" je stejně hodnotný jako názor učitele že 1+1=2. Abych tedy pojmenoval podle mě nejnebezpečnější protitrend, tak tím je podle mě snižování autority učitelů a obecně vědeckého poznání světa.