K čemu sloužily Jesenické kredity?

Září 30, 2026

…co ukázaly rozhovory na jesenických trzích, aneb Trh nápadů o budoucnosti města

V červnu jsme s lidmi v Jeseníku ve fantazii nahlédli do roku 2050. V prvním článku o Odolných komunitách jsme popsali, jak jsme společně zkoumali budoucnost komunity, včetně stárnutí, péče, osamělosti a života ve městě. Vznikly i Jesenické listy z roku 2050 (opět samozřejmě imaginární), ve kterých účastnice a účastníci vykreslili krásné budoucí město s fungující komunitou, podporou pečujících, dostupnými službami pro všechny a mezigenerační spoluprací.

O několik týdnů později jsme opět byli v Jeseníku a tuto otázku jsme otočili. Co z těchto představ o budoucnosti může začít vznikat už dnes? A kdo by byl ochotný začít ty hezké plány realizovat a udělat první krok?

Práce v rámci projektu Odolných komunit se drží jednoduchého postupu:

DIAGNOSTIKA → GENEROVÁNÍ → PODPORA → VYHODNOCENÍ A PŘENOS

Nejdřív se snažíme porozumět místu, jeho datům a zkušenostem lidí (analyzujeme). Potom společně vytváříme a ověřujeme možné odpovědi. Nápadům, kolem kterých se najdou lidé ochotní přiložit ruku k dílu, pak pomáháme zapustit kořeny. Nakonec sledujeme a vyhodnocujeme, co skutečně fungovalo, pro koho a za jakých podmínek by se podobný postup dal použít i jinde.

Deset nápadů a Jesenické kredity

Z červnového setkání, analýz a dalších rozhovorů jsme vybrali, popsali a připravili deset nápadů na relativně menší projekty, které by bylo možné realizovat v Jeseníku a které nejsou ani drahé, ani extrémně časově náročné. Každý z návrhů reagoval na některou potřebu obyvatel města a cílem aktivity bylo zjistit, jak se která aktivita líbí a zda existuje zájem a ochota ji zkusit realizovat.

Na Jesenických trzích, které se konaly v půlce srpna na náměstí, jsme je rozložili na stánku Českých priorit, a to mezi zhruba šedesáti dalšími prodejkyněmi a prodejci, spolky a organizacemi. Za Priority jsme připravili fiktivní peníze, Jesenické kredity. Jejich design i provedení se tak líbil, že se nás lidé opakovaně ptali, z jaké hry pocházejí. Když zjistili, že vznikly v naší vlastní dílně, tak si je chtěli odnést jako suvenýr.

Inspiraci pro tuto aktivitu jsme si vzali z francouzského města Marcoussis, kde lidé při přemýšlení o budoucnosti rozdělovali fiktivní rozpočet mezi různé možnosti. Jesenické kredity nám umožnily sledovat dvě různé věci: kolik lidí si určitý nápad vybralo a jak silnou podporu mu přidělili. Každý účastník dostal 100 kreditů v dvacetikreditových bankovkách, které mohl rozdělit dle vlastní úvahy.

Účastníci Trhu nápadů měli možnost hlasovat pro následující nápady:

Debatní klub s kafem a bábovkou: neformální setkávání různých generací nad kávou, upečenými dobrotami, a nad jednou konkrétní otázkou, která vybídne ke sdílení zkušeností, vzpomínek i nápadů pro město.
Akademie bezpečnosti: vzdělávací cyklus, během něhož se skupina místních obyvatel naučí rozeznávat internetové i běžné podvody. Získané znalosti pak jako bezpečnostní ambasadoři předávají dál ve svém okolí.
Tady Vám rozumějí: školení personálu v obchodech, kavárnách a na úřadech, díky kterému vznikne síť míst s přívětivějším prostředím a komunikací pro lidi s demencí, autismem či jinými specifickými potřebami.
Kdo pečuje o pečující: síť podpory od místních podnikatelů, organizací a dobrovolníků, která nabízí drobnou pozornost, slevy, služby či odpočinek lidem pečujícím o své dlouhodobě nemocné blízké.
Férová časová banka: systém vzájemné sousedské výpomoci na principu „hodina pomoci za hodinu pomoci“. Lidé mají možnost bezplatně vyměňovat služby jako hlídání dětí, venčení psů, nákupy či doučování.
Ve stínu pod háčkovaným nebem: během zimního období společné mezigenerační háčkování barevných dílů, ze kterých v létě vzniká originální dočasné zastínění veřejných míst v Jeseníku.
Swap: výměnu zachovalého oblečení, knih, rostlin či potřeb do domácnosti.
Otevřená dílna: sdílený tvořivý prostor, kde se potkávají různé generace, předávají si řemeslné dovednosti a společně opravují věci nebo vyrábějí prvky pro veřejný prostor.
Bez skrytých překážek: společné mapování drobných fyzických bariér v ulicích města (vysoké obrubníky, chybějící lavičky, nepřístupné toalety, vysoké poštovní schránky), které komplikují pohyb a každodenní fungování lidem se zdravotním omezením nebo lidem s kočárky.
Nechceš cuketu?: sezónní výměna sazenic, přebytků a úrody ze zahrádek.

Během téměř celodenního hlasování vzniklo přibližně čtyřicet krátkých rozhovorů. U každé volby jsme se ptali proč. A potom přišla ještě jedna otázka: Byli byste ochotní se do některé z vybraných aktivit také sami zapojit? A pokud ano, jak?

Tato otázka změnila hlasování v první test místní akce. Sedmnáct různých lidí nám nechalo svůj osobní kontakt a uvedlo, s čím by případně mohli a byli ochotni pomoci. Někteří nabídli zkušenost, jiní organizační pomoc, kontakt nebo účast při přípravě. Jedna osoba mohla podpořit více aktivit, proto při analýze důsledně rozlišujeme počet lidí, počet jednotlivých voleb a počet nabídek u konkrétních nápadů.

Výsledky byly vyrovnané, ale jednotlivé metriky ukázaly něco trochu jiného. Nejvíce Jesenických kreditů získala Otevřená dílna. Nejvíce lidí si však vybralo Debatní klub s kávou a bábovkou: podpořilo jej 17 účastníků a 11 z nich u něj zároveň nabídlo vlastní zapojení. Debatní klub tak měl také nejvyšší podíl voleb doprovázených konkrétní nabídkou pomoci, necelých 65 procent. Těsně za ním následovala Akademie bezpečnosti.

Při seskupení nápadů do větších oblastí získalo nejvíce kreditů téma sdílení, oprav a opětovného využití. Připadlo mu 1 600 z celkových 3 180 kreditů. Ochota pomoci s realizací zde ale byla nižší než u aktivit zaměřených na setkávání, porozumění a podporu pečujících

To je pro další práci podstatnější než jednoduché pořadí vítězů. Některá aktivita může mít mnoho budoucích uživatelů, ale žádného organizátora. Jiná osloví menší skupinu, v níž se rychle najde několik lidí připravených začít. Pro uskutečnění nápadu potřebujeme obojí rozlišit.

Proč lidé volili stejný nápad z různých důvodů

Samotné počty ještě nevysvětlují, proč lidé návrhy podporovali. Krátké rozhovory ukázaly, že stejné opatření může pro různé lidi znamenat úplně jinou věc.

Při analýze jsme si proto vypůjčili osobní, kulturní a strukturální optiku modelu PCS britského autora Neila Thompsona.

Osobní rovina zahrnovala vlastní zkušenost, potřeby a zájmy. Někdo volil tvořivou aktivitu, protože rád háčkuje nebo pracuje s nářadím. Jiný vycházel ze zkušenosti s dlouhodobou péčí, vyčerpáním nebo konkrétní překážkou ve městě.

Kulturní rovina se objevovala v odkazech na sousedskou pomoc, mezigenerační předávání dovedností a sdílené představy o tom, co se má a nemá vyhazovat. Lidé mluvili o „zlatých českých ručičkách“, o Češích jako národu zahrádkářů i o potřebě bezpečného prostoru, kde si lidé dokážou naslouchat.

Strukturální rovina se týkala podmínek, které jednotlivec sám nezmění: nevhodné dlažby pro chodítka, nepřístupně umístěných schránek, podpory neformálních pečujících nebo toho, jak úřady, služby a provozovny komunikují s lidmi se znevýhodněním.

Tyto roviny nejsou tři oddělené skupiny lidí ani tři oddělená témata. U otevřené dílny se mohly potkat radost z tvoření, předávání řemeslných dovedností mezi generacemi i snaha vytvořit trvalé místo pro opravy a opětovné využití věcí. Debatní klub mohl někoho přitahovat příslibem kávy a společnosti, jiného potřebou kultivovanější veřejné debaty a dalšího obavou z osamělosti.

Proto by bylo zavádějící sestavit žebříček motivací a sečíst v něm „rád tvořím“, „potřebujeme sousedskou solidaritu“ a „město má být bezbariérové“. První výrok popisuje osobní zájem, druhý sdílenou normu a třetí veřejnou podmínku. Pro životaschopný nápad je naopak užitečné ptát se na všechny tři: komu pomůže, o jaké místní vztahy se může opřít a jaké institucionální podmínky potřebuje.

Od zájmu k prvnímu kroku

Další fáze, která nás čeká, už nebude dalším hlasováním. Při navazujícím setkání použijeme techniku roadmapping, tedy společné plánování cesty od nápadu k jeho uskutečnění. Lidé se spojí do skupin podle témat, která je zajímají a ke kterým mohou nabídnout zkušenost, kontakt nebo konkrétní pomoc.

Deset návrhů jsme pro tento účel seskupili do tří pracovních oblastí:

Přístupné a bezpečné město zahrnuje odstraňování fyzických bariér, Akademii bezpečnosti a přístupnější komunikaci ve službách a institucích.
Setkávání, porozumění a podpora pečujících propojuje Debatní klub s kávou a bábovkou a podporu lidí, kteří dlouhodobě pečují o blízké.
Sdílení, opravy a opětovné využití spojuje otevřenou dílnu, swap, sdílení zahradních přebytků, společné tvoření a férovou časovou banku.

Každá skupina se pokusí určit nejmenší smysluplný krok, který lze opravdu udělat, člověka, jenž se ho ujme, potřebnou pomoc a termín. Zvlášť oddělíme věci, které může skupina zahájit sama, od těch, které potřebují prostor, souhlas, informace nebo další spolupráci města. Připravené návrhy pak bude možné na začátku listopadu projednat s úřadem a nově zvolenými představiteli města.

Budeme proto sledovat celou cestu oslovení → nápad → nabídka zapojení → první krok. To ukáže, zda veřejný stánek dokáže rozšířit okruh místních aktivních lidí. Jeseník nám umožňuje zkoušet jednu cestu: od workshopu přes veřejný Trh nápadů k malým realizačním týmům. V Tachově hledáme jiný způsob, jak zapojit mladé lidi prostřednictvím prostředí, které je jim blízké. Pozdější srovnání nám má ukázat, co lze přenést a co musí vždy vyrůst z konkrétního místa.

Jesenické kredity jsme dokázali sečíst ještě v den trhů. Význam sedmnácti zanechaných kontaktů se ukáže až později: podle toho, kolik lidí přijde znovu, vezme si konkrétní úkol a najde další parťáky a parťačky. Na prvním setkání v Jeseníku zazněla věta „kde jsou vztahy, tam to funguje“. Teď budeme zjišťovat, co je potřeba, aby vztahy unesly také společnou práci.