4. Snižování vztahovosti

Článek ze série “Hledání ztracených dětí”
Více informací najdene na stránce Porodnost

Autoři: Radomir Belyaev, Kateřina Tisová, Petra Kalenská, Magdalena Opletalová, Tereza Majerová

V Česku klesá porodnost (ČSÚ, 2025) alarmujícím způsobem. V této sérii článků zkoumáme nejpravděpodobnější faktory, které mohou současný pokles způsobovat – viz diagram níže. V tomto článku se zaměříme na proměny ve vztazích, trendy v oblasti sexuality a důvody pro odkládání rodičovství do pozdějšího věku. 

Reprodukční ideály mladých lidí se příliš nemění, ačkoliv počty narozených dětí jsou výrazně nižší. V tomto článku se zaměříme na rozdíly ve vztahovosti oproti předchozím generacím.

Ideály, přání a plány vs. realita

Reprodukční ideály, preference, přání a plány tvoří sestupnou linii od představ až k reálnému reprodukčnímu chování. Liší se mírou abstrakce, osobní angažovaností a realističností. Reprodukční ideály představují nejabstraktnější úroveň – jde o obecné představy o tom, kolik dětí by bylo ideální mít v rodině, často sdílené na úrovni celé společnosti. Tyto ideály odrážejí kulturní normy a hodnoty, ale nejsou navázány na konkrétní životní situaci jednotlivce (Hašková & Pospíšilová, 2020). 

V české společnosti je dlouhodobě zakořeněn ideál dvoudětné rodiny. K tomuto ideálu se kloní téměř tři čtvrtiny českých občanů, zatímco bezdětnost je vnímána jako ideál jen okrajově (Kyselá, 2024). Ideál rodiny se dvěma dětmi však může být jen teoretický a nemusí se shodovat s osobními preferencemi a plány.   

Oproti ideálům, reprodukční preference vyjadřují osobní postoje a představy jednotlivce o tom, co by pro něj bylo lepší či žádoucí (například „raději bych měl dvě děti než jedno“), ale stále nemusí reflektovat jeho praktické možnosti (Miettinen et al., 2015). Ještě osobnější jsou reprodukční přání, která ukazují, co si člověk skutečně přeje – například „chtěl*a bych mít tři děti“, často s dovětkem „za ideálních podmínek“ (Hašková & Pospíšilová, 2020). I v tomto ohledu je však model dvoudětné rodiny dominantní, žít bez dětí by chtěla jen zhruba desetina populace (Paloncyová et al., 2021).

Nejrealističtějším a zároveň nejkonkrétnějším konceptem jsou reprodukční plány, které vyjadřují zamýšlené chování ve specifickém časovém horizontu a v konkrétní životní situaci (například „plánuji mít druhé dítě do dvou let“). Plány nejvíce zohledňují reálné okolnosti a bývají nejlepším ukazatelem budoucího reprodukčního chování. I tyto plány mohou být ovlivněny nepředvídanými změnami v životě jednotlivce, mezi které patří například zdravotní nebo socioekonomické podmínky. Zcela dominující překážkou je ovšem absence stabilního partnera (Paloncyová et al., 2021; Slabá, Kocourková & Šťastná, 2024), což dokazují i data zkoumající důvody pro zamrazování vajíček (tzv. social freezing, což některé firmy nabízí jako zaměstnanecký benefit). Jedná se o oocytovou kryokonzervaci z nemedicínských důvodů, která ženám umožňuje zmrazit vlastní vajíčka v době, kdy je jejich reprodukční potenciál ještě vysoký, a využít je až v pozdějším období života, kdy přirozená fertilita klesá (Varlas et al., 2021). Výzkum provedený v zahraničí naznačuje, že ženy nejčastěji přistupují k tomuto kroku právě proto, že se k založení rodiny nedostanou v preferovaném časovém horizontu (Inhorn, 2023).

Zdroj: Paloncyová et al., 2021

Aktuální partnerská situace je pro založení rodiny podle výzkumu Paloncyové et al. (2021) zásadní i tehdy, pokud lidé vztah mají. Mezi důležité podmínky totiž patří například znát dobře (tj. dostatečně dlouho) svého partnera (91 % respondentů), vědět, že se na péči o děti a domácnost budou podílet oba partneři a ověřit si schopnost společného soužití (89 %). Sňatek by před narozením dětí chtělo uzavřít 42 % respondentů. Mladí lidé chtějí před založením rodiny strávit s partnerem dostatečně času, což (mimo jiného) vede i k odkládání rodičovství. 

Česká společnost a vztahy 

Česká společnost si (nejen) v oblasti partnerských vztahů uchovává poměrně konzervativní postoje. Partnerský vztah – zejména v podobě manželství – je v české společnosti stále vnímán jako norma a ideál. Rodina obecně představuje trvale vysokou hodnotu, ačkoliv její význam poněkud klesá mezi nejmladšími lidmi do 29 let, osobami s nižší kvalifikací a obyvateli největších měst. Naopak větší důležitost jí přikládají ženy a lidé s vysokoškolským vzděláním. Nejuznávanější formou soužití zůstává manželská rodina – i mezi mladými ji preferuje 68 % lidí ve věku do 29 let (Paloncyová et al., 2021). Vstup do manželství sice čím dál méně brán jako nutná podmínka založení rodiny a výchovu dětí, nicméně za zbytečný ho považuje pouze 12 % populace (Kyselá, 2024).

Zdroj: Paloncyová et al., 2023

Od roku 1989 roste počet nesezdaných soužití a počet sňatků se snižuje, průměrný věk vstupu do manželství se zvyšuje. Obecně vstupují lidé do trvalých vztahů a dlouhodobých partnerských soužití později, než předcházející generace – s čímž souvisí i odkládání rodičovství. Skutečný průměrný věk uzavření prvního sňatku je u mužů 32,7 let i u žen 30,6 let (ČSÚ, 2025). Jako  ideální pro vstup do manželství je však ve společnosti vnímán věk 29 let u muže a 26 let u ženy (Paloncyová et al., 2023).

Zdroj: ČSÚ, 2025

Odkládání trvalých svazků souvisí s různorodými a těžko uchopitelnými faktory. Roli hraje obtížnost nalezení vhodného partnera nebo partnerky, může ale souviset také se změnou hodnot a priorit, upřednostňováním osobního rozvoje a kariéry, přezkoumáváním společenských norem i narůstající rozmanitostí životních stylů.

Svobodní lidé nejsou většinově vnímáni negativně, podle výzkumu CVVM (2024) si jen 13 % osob myslí, že svobodní lidé mají menší vážnost ve společnosti.  Nezadaní lidé jsou pak podle výzkumu Behavio (2022) více než polovinou české společnosti vnímáni stejně, jako zadaní, 14 % je dokonce označuje jako šťastné. Část mužů a žen si však s nezadanými lidmi spojuje různé nálepky - osamělí (38 %), ambiciózní v práci (20 %), sobečtí (8 %) nebo zoufalí (7 %) (Behavio, 2022 in Kateřina Mahdalová, 2022). Pokud člověk ve vztahu není, může se tak sám či pod tlakem okolí cítit neúplný nebo neúspěšný (Sprecher & Felmlee, 2021). Přetrvávající ideál potvrzují i data: více než tři čtvrtiny Čechů si myslí, že je lepší být ve vztahu než single. Aktuálně se partnerském vztahu nachází 63-73 % české populace (CzechSex, 2024; Behavio, 2025). Celoživotní absenci partnera považují za ideál pouze jednotky procent populace, více než polovina obyvatel považuje za nejlepší pro svůj vlastní život celoživotní manželství (Paloncyová et al., 2022).

Různé typy vztahů a soužití

Partnerské vztahy dnes zdaleka nepředstavují pouze tradiční heterosexuální partnerství dvou osob. V současnosti se objevuje stále více alternativních forem soužití, které se odklánějí od modelu celoživotního, výlučného vztahu mezi jedním mužem a jednou ženou. Mnohem svobodněji než v předchozích generacích dochází ke zkoumání a přezkoumávání vlastní sexuality a genderu - podle výzkumu CzechSex (2024) má 7 % populace (tedy více než 730 tisíc osob) jinou než heterosexuální orientaci. Jednou z výrazných změn bylo zavedení registrovaného partnerství, které od roku 2006 do roku 2019 uzavřelo přibližně 3 625 stejnopohlavních párů (Sociologický ústav AV, 2020). Významným krokem byl  nález Ústavního soudu z roku 2016, který umožnil přiosvojení dítěte partnera či partnerky. Od roku 2024 je pravděpodobné, že registrovaní partneři budou moci jako pár adoptovat i nevlastní dítě. V současnosti v České republice vyrůstá v homoparentálních rodinách (tedy rodinách s dvěma rodiči stejného pohlaví) odhadem 2 000 až 4 000 dětí (Sociologický ústav AV, 2020). Výzkumy ukazují, že děti vyrůstající ve stejnopohlavních rodinách mají srovnatelné, v některých ohledech dokonce lepší vývojové a psychické výsledky než děti z tradičních heterosexuálních rodin (Carone et al., 2025).

Kromě soužití dvou osob téhož pohlaví je třeba zmínit také další formy partnerského uspořádání. Patří sem například polyamorie – strukturovaně otevřený vztah, v němž má jedinec více emocionálních partnerů s vědomím a souhlasem všech zúčastněných (Montali et al., 2022). Polyamorní vztahy jsou konsensuální a důraz v nich bývá kladen nejen na sexualitu, ale zejména na kvalitu emocionálních vazeb (Gupta, Tarantino, & Sanner, 2024). Naopak otevřené vztahy či swing (konsensuální nemonogamie při zachování výlučně emocionálního vztahu) bývají orientované spíše na sexuální pestrost. Specifickým příkladem jsou tzv. mingles (Bucher, 2019), tedy lidé, kteří udržují intimní vztah, ale sami sebe nedefinují jako pár a nežijí společně. Z hlediska spokojenosti se ukazuje, že mingles zažívají nižší spokojenost a větší osamělost než páry, ale lepší výsledky než samostní jedinci, přičemž především u žen se objevuje výrazně nižší uspokojení z potřeby vzájemnosti (Bucher, 2019).

Rostoucí diverzita partnerských forem – ať už v rámci stejnopohlavních párů, polyamorie nebo jiných konsensuálních nemonogamních uspořádání – může měnit reprodukční strategie současné společnosti. Ve vztahu k porodnosti je důležité zmínit, že i lidé žijící v těchto méně běžných vztazích mohou toužit po rodině a dětech. Asistovaná reprodukce a náhradní mateřství tak mohou být jednou z cest, jak podpořit naplnění rodičovských plánů. 

Změna ve formách partnerského soužití úzce souvisí i se způsobem, jakým lidé dnes vztahy navazují. Rostoucí diverzita vztahových uspořádání totiž nejde oddělit od prostředí, ve kterém se vztahy formují. Právě s nástupem digitálních technologií a online seznamovacích platforem dochází k zásadnímu posunu nejen v tom, kdo s kým navazuje vztah, ale i jak, proč a s jakými očekáváními.

Navazování vztahů a možné (ne)výhody digitálního prostoru

S rozvojem digitálního prostoru se způsob seznamování a navazování vztahů naprosto proměnil. S online seznamkami má zkušenost už téměř polovina Čechů a Češek, kteří internet používají, a více než tři pětiny je považují za běžný způsob seznamování (Nielsen, 2022).

Zdroj: Behavio, 2022 in Kateřina Mahdalová, 2022

Online seznamování přináší řadu výhod - širší výběr potenciálních partnerů, časová i prostorová flexibilita, nižší stres a tlak aj. Zároveň ho však všichni Češi nehodnotí jako efektivní - polovina respondentů průzkumu Nielsen Admosphere označila svou zkušenost jako negativní a stejný podíl považuje nalézt partnerský vztah za nesnadné. A přestože se nejvíce párů, ať už přes seznamky nebo hraní her, seznámí online (Behavio, 2022 in Kateřina Mahdalová, 2022), největší podíl trvajících partnerství vzniká seznámením přes přátele (Nielsen, 2022). V čem tedy spočívá relativní (ne)úspěšnost navazování vztahů v digitálním prostředí?

Online seznamovací aplikace, jako nejpoužívanější Tinder, Bumble nebo Hinge (Curry, 2025), jsou nastaveny algoritmicky a gamifikovaně, což znamená, že určují, jak budou uživatelé interagovat s obsahem. Primárním záměrem těchto aplikací je zisk, což je možné dosáhnout předplatným, nebo pomocí reklamy. Aplikace proto pomocí různých herních prvků cílí na udržení uživatelů co nejdéle u obrazovek, jelikož čím déle uživatelé aplikaci používají, tím větší je potenciál pro zisk. Jelikož tyto aplikace nezveřejňují, jakým způsobem jejich algoritmy fungují, uživatelé mají jen omezenou kontrolu nad tím, komu a jak je jejich profil zobrazován, či jaké profily jsou naopak zobrazovány jim. Není tedy jisté, zda jsou propojovány právě takové účty, které mají největší šanci navázat úspěšný vztah. Někteří uživatelé navíc ani nepoužívají aplikace za účelem nalezení vztahu. Zejména ženy zde mohou pouze hledat validaci a posilovat tím své sebevědomí. A zatímco ženy mají velké množství shod, muži na druhé straně dostávají velmi málo odpovědí, což může vést k frustraci (Balki, 2025). I za předpokladu, že by algoritmy fungovaly ve prospěch uživatelů, může být jejich funkčnost omezená, jelikož dokážou předpovědět pouze to, ke komu budeme cítit atraktivitu z hlediska vzhledu, případně sociálního statusu nebo zájmů, ale nedokážou předpovědět kompatibilitu. Pravděpodobnost propojení dvou uživatelů závisí na spíše viditelných ukazatelích, jako je atraktivní vzhled, výška, společenský status apod. (Joel & Finkel, 2017).

Homogamie a rozdílné postoje

Dalším významným faktorem, který ovlivňuje výběr partnerů, je vzájemná podobnost. Homogamie označuje tendenci vybírat si partnery, kteří jsou v některých aspektech podobní, například v socioekonomickém statusu, vzdělání, etnickém původu, náboženském přesvědčení nebo jiných charakteristikách (Luo, 2017). U mladší generace je preference homogamních partnerství relativně vysoká, což platí zejména pro oblast kognitivních schopností (Šetinová & Klímová Chaloupková, 2019). Do partnerských vztahů přináší nové trendy vyšší vzdělanost žen, neboť ženy dnes v Česku studují více než muži: v roce 2024 studovalo vysoké školy 22 % žen ze skupiny obyvatel ve věku 20–29 let, ale jen 17 % mužů, přičemž se liší obory studia (ČSÚ, 2025). Z hlediska podílu pohlaví mezi vysokoškolským studentstvem tvoří 55,5 % ženy (ČSÚ, 2024).

Ženy s vyššími kognitivními schopnostmi preferují partnera s obdobným nebo vyšším sociálním statusem, což rovněž proměňuje vztahový trh. Zejména v nižších příjmových skupinách roste komunita mužů, pro které je kvůli jejich statusu obtížné navázat vztah, a ačkoliv si přejí stát se otci, zůstanou bezdětní (Bratsberg, Kotsadam & Walther, 2022). Německá studie uvádí, že ženy, které vystudovaly obor, který je tradičně vnímán jako „mužský,“ častěji uzavírají homogamní svazky (tedy s partnerem se stejným vzděláním). Absolventky ostatních oborů častěji vstupují do svazků s méně vzdělanými muži (Corti & Scherer, 2021).

Proměna norem a očekávání v oblasti genderových rolí ze strany žen, ale nikoli ze strany mužů vytváří prostor pro větší neshody mezi muži a ženami obecně, ale i mezi potenciálními partnery (Burn-Murdoch, 2024). Tím se může otevírat ideologická propast, kde na jedné straně stojí velmi liberální ženy a na straně druhé značně konzervativní muži. Tento jev se projevuje zejména v generaci Z (lidé narození mezi rokem 1997 a 2012) a je navíc vůči předchozím generacím velmi ojedinělý. Zpravidla dříve v rámci jedné generace  nedocházelo k velkým názorovým a ideologickým rozdílům díky stejným formativním zkušenostem. Jiní autoři naznačují, že rozdíly nejsou tak markantní a především, že je potřeba více dat pro jejich objektivní doložení (Beauchamp, 2024).

Zdroj: Burn-Murdoch, 2024

Průzkum Rady pro rovnost žen a můžu ve Francii (2025) ukázal další zajímavé rozdíly. Devadesát čtyři procent žen ve věku 15 až 24 let dnes považuje za obtížnější být ženou v aktuální společnosti, což je o 14 procentních bodů více než v roce 2023. Totéž si myslí pouze 67 % mladých mužů ve stejné věkové skupině, což je nárůst o 8 %. Výzkum zároveň ukazuje, že ačkoli se téma rovnosti více objevuje v médiích, sexistický diskurz získává na viditelnosti a sexistické poznámky zůstávají banalizované a jsou jen málo zpochybňované (Haut Conseil à l’Égalité, 2025).

Dopady užívání sociálních sítí

Rozdíly v názorech a postojích mohou být způsobeny různorodými faktory, mohou však být umocněny pobytem v digitálním prostředí (Putri, Purnomo & Khairunissa, 2024). Podle výzkumu AMI Digital Index (2025) tráví příslušníci generace Z na telefonu v průměru 3 hodiny a 40 minut denně, ve věku 13-17 let pak podle výzkumu Masarykovy Univerzity (Blahošová et al., 2023) přes 4 hodiny denně, nejčastěji právě na sociálních sítích, jako je Instagram nebo TikTok. Největší nárůst času stráveného na sítích byl přirozeně zaznamenán během pandemie covid-19, kdy počet fyzických sociálních interakcí klesl na minimum (Madigan et al., 2022), a je zřejmé, že digitální svět v kombinaci s pandemií zcela proměnili formu sociálních interakcí.

Ač mohou být sítě v lecčems prospěšné (např. pro budování komunit zejména u minorit (Auxier, 2020)), nesou s sebou určitá známá rizika a velmi záleží na způsobu, jakým je člověk užívá (Boniel-Nissim et al., 2024). Jedním z problémů je například Fear of Missing Out (FoMO) - strach z promeškání něčeho, který se projevuje u mladých lidí jako touha mít neustálý přehled o dění na sociálních sítích. Tato behaviorální závislost může vést k úzkosti, zhoršení nálady a pocitu nedostatečnosti (Royal Society for Public Health, 2017; Višvaderová, Babilonová & Suchá, 2024). S FoMO souvisí problém vzestupného srovnávání. Toto srovnávání s ostatními uživateli vychází z toho, že si na základě jejich stylizované prezentace života subjektivně myslíme, že je v některých ohledech lepší než ten náš – což může vést k nepříjemným pocitům, snižování sebevědomí a pocitu méněcennosti (McComb, Vanman & Tobin, 2023). Kvůli idealizovaným sebeprezentacím uživatelů sociálních sítí mohou být umocňovány nerealistické představy a přání např. ohledně ideálního vlastního vzhledu nebo vzhledu našeho protějšku (Rollero, 2022). Jinými slovy - nekonečné sledování pečlivě upravených příspěvků ostatních (zobrazujících radost, úspěch či atraktivní život) může prohlubovat pocity závisti a nedostatečnosti, což může mít velké dopady na duševní zdraví (McComb, Vanman & Tobin, 2023). Generace, které vyrostly obklopeny obrazovkami a navíc strávily významnou část svého dospívání v izolaci během pandemie, mohou mít zároveň v určitých ohledech omezenou „tréninkovou plochu“ pro reálnou interakci. Téměř polovina dnešních mladých (Gen Z a mileniálů) komunikuje s lidmi více na sociálních sítích než osobně, mnozí dokonce uvádějí, že online zážitky považují za srovnatelně smysluplné jako setkání tváří v tvář (Deloitte, 2025). 

Digitální komunikace, která u lidí z generace Z a dalších zaujímá velmi významné místo mezi jinými typy mezilidských interakcí, postrádá náročné aspekty živého kontaktu, což může vést mimo jiné k nevyzrálosti emoční inteligence (Piccerillo & Digennaro, 2024) a nezískání potřebných soft skills (Iverson, 2025). Sociálně-emoční dovednosti českých žáků jsou podle šetření PISA (2022) subjektivně samotnými žáky a žákyněmi vnímané jako velmi nízké, většinou hluboko pod průměrem OECD (Federičová & Münich, 2025).

Zdroj: CERGE-EI, 2025

Sociálně-emoční dovednosti jsou však potřebné pro navazování hlubokých a trvalých vztahů (Lovis-Schmidt, Wranik & Grebner, 2024). Bez těchto dovedností se snižuje pravděpodobnost navázání dostatečně stabilního vztahu, který je vyžadovaný pro založení rodiny.

Osamělá generace

Nízký počet sociálních interakcí může vyvolávat pocit osamělosti, který je destruktivní jak pro duševní, tak fyzické zdraví - nedostatek sociálního propojení může zvýšit riziko předčasné smrti obdobně jako kouření až 15 cigaret denně (Murthy, 2023). Například v USA se průměrný čas, který tráví mladí lidé (15–24 let) osobně s přáteli, mezi roky 2003 a 2020 snížil o 70 % (zhruba z 150 minut denně na 40 minut), a přibližně polovina dospělých v USA uvádí, že osamělost zažívá, přičemž některé z nejvyšších mír jsou právě mezi mladými dospělými (Murthy, 2023). V evropském kontextu je v tomto ohledu ČR spíše zemí s lepšími výsledky - osamělost zde zažívá 9-10 % populace (European Commission, 2022). Pokud se však podíváme na patnáctileté, 28 % dívek a 13 % chlapců se “cítí osaměle většinu času nebo vždy” (WHO, 2023).

Zdroj: European Commission, 2022

Úroveň duševních potíží, které mladí lidé z různých důvodů zažívají, je navíc naprosto alarmující - více než polovina žáků devátých tříd vykazuje zhoršené duševní zdraví, 40 % vykazuje známky střední až těžké deprese a 30 % úzkosti, přičemž tyto jevy se častěji vyskytují u dívek. Roste také sebevražednost a sebepoškozování (NUDZ, 2023). To je v souladu s celosvětovým trendem - nárůst duševních obtíží je zaznamenáván od roku 2010, přičemž pandemie covid-19, která je často považována za spouštěč, se podle dat jeví jen jako akcelerátor (Schrijvejs et al., 2024).

Zdroj: NUDZ, 2023

Mladí a sex

Nižší míra fyzických sociálních interakcí se přirozeně promítá i do podob intimního a sexuálního života. V partnerských vztazích bychom vlivem médií a popkultury mohli předpokládat velkou otevřenost a liberalizaci sexuality i vztahů, z předběžných výsledků výzkumu CzechSex (Národní ústav duševního zdraví, 2023) však nejen vyplynulo, že téměř polovina mladých lidí ve věku 18 - 25 let nikdy neměla dlouhodobý partnerský vztah, ale hlavně že 54 % mužů a 30 % žen nikdy nemělo žádnou sexuální zkušenost. Ve srovnání s generacemi z 60. až 80. let, kdy se muži průměrně ženili kolem 24–25 let a ženy často vdávaly ještě před 22. rokem života (Kučera, 1994), jde o výraznou změnu. Za překvapivě nízkou označují autoři studie také celkovou frekvenci sexu - ženy měly průměrně za poslední měsíc sex s druhou osobou 0,71krát a muži 0,99krát, ve věkové kategorii 18-25 let to bylo u žen průměrně 1,7krát za poslední měsíc a u mužů 1,3krát (Národní ústav duševního zdraví, 2023). Je tedy zjevné, že na vztahovém trhu roste skupina mladých lidí, zejména mužů, kteří mají nedostatek sexuálních zkušeností.

Sexuální frustrace a extremizace

Neschopnost navazovat intimní vztahy a sexuální frustrace může u některých jedinců vyvolat silný pocit nespravedlnosti, pro který začínají hledat vysvětlení mimo vlastní zodpovědnost. V online prostředí se zformovala komunita, která tento stav sdílí a označuje se pojmem „Incel“ – zkratka pro „Involuntarily Celibate“, tedy nedobrovolně celibátní (Aiolfi et al., 2024). Tento pojem se většinou vztahuje na mladé muže, kteří trpí nedostatkem sexuálních a romantických vztahů a v důsledku toho prožívají frustraci. Hledají proto oporu v internetových komunitách, kde nacházejí porozumění pro svůj hněv a pocity křivdy. V těchto komunitách často přebírají ideologii zvanou „Red Pill“, která má silně misogynní charakter (Mansour, 2024) a v níž jsou ženy redukovány na objekty. Do těchto skupin se muži obvykle dostávají ve chvíli, kdy hledají rady, jak být úspěšnější ve vztazích či atraktivnější pro ženy. Místo podpory však často narazí na zjednodušené výklady, které obviňují ženy z jejich neúspěchu, čímž je zbavují odpovědnosti a radikalizují jejich postoje, zejména v otázkách spojených s genderem. Frustrace členů těchto komunit se navíc stává předmětem komerčního zájmu – mnozí se ji snaží monetizovat nabídkou produktů, které slibují zlepšení situace, ale reálnou pomoc nepřinášejí (Plíhal, 2025).

V incel komunitě převládá přesvědčení, že hlavním důvodem klesající porodnosti je emancipace žen a feminismu. Členové těchto fór často explicitně viní „foidy“ (hanlivé označení pro ženy) z toho, že odkládají či odmítají mateřství. Například na fóru Incels.is zaznělo, že současný demografický propad je „to, co se stane, když dáte foidům lidská práva“ (Anonymní uživatel, 2024). Podobné názory se objevují opakovaně – jeden z diskutujících označil feminismus (psaný v trojitých závorkách, pro náznak konspiračního podtextu) za kořen problému (Anonymní uživatel, 2024). Jinými slovy, ženská emancipace je v incel narativech vykreslena jako civilizační úpadek, který údajně způsobuje, že ženy neplní svou „přirozenou“ roli matek (Mansour, 2024).

Odvrácená strana interakcí

Zatímco někteří jedinci reagují na vlastní neúspěchy ve vztazích frustrací a uzavřením se do online komunit, které jejich postoje radikalizují, jiní mají za sebou přímou zkušenost s násilím v partnerských a sexuálních vztazích. Obě tyto skupiny ukazují, jak hluboce mohou selhání v intimních vztazích ovlivnit psychické zdraví, schopnost důvěry i postoj k budoucímu rodičovství.

Zkušenosti části populace s intimními vztahy jsou velmi negativní, a to zejména v oblasti sexuálního a partnerského násilí. Téměř třetina (29,9 %) žen a šestina (16,9 %) mužů zažila nevyžádaný sexuální kontakt, jako je osahávání. Hrozbami nebo fyzickým násilím bylo někdy v životě k sexuálním aktivitám donuceno 16,8 % žen a 4,9 % mužů. Znepokojující je, že 19 % žen, které zažily sexuální násilí, bylo mladších než 15 let. V naprosté většině případů však oběti tyto činy neohlásí – více než 90 % případů zůstává mimo záznam (Národní ústav duševního zdraví, 2024).

Výzkum mezi mladými lidmi v Česku navíc ukazuje, že mnoho vztahů je již od počátku problematických. Z tisícovky dotázaných ve věku 16–26 let mělo 914 zkušenost s partnerským vztahem, přičemž 30 % z nich zažilo nějakou formu násilí. Nejčastěji šlo o psychologické násilí – například extrémní žárlivost, obviňování z nevěry či nadměrnou kontrolu. Téměř pětina respondentů zažila i fyzické násilí. Nejrozšířenější formou je však tzv. kybernásilí, zejména mezi teenagery – zahrnuje čtení zpráv z mobilu bez svolení, sledování online aktivit či zahlcování zprávami i po ukončení vztahu. Takové zkušenosti mají závažné dopady na psychické zdraví a mohou vést až k myšlenkám na sebevraždu, které uvádí 16 % mladých lidí (ProFem, 2019).

Zkušenosti s násilím ve vztazích mají dlouhodobý vliv nejen na psychickou pohodu, ale i na schopnost důvěřovat a navazovat další partnerské vazby. Výzkumy zároveň ukazují, že ženy s historií partnerského násilí méně často plánují mít další dítě ve srovnání s těmi, které takovou zkušenost nemají (Hashemzadeh et al., 2021). Partnerské násilí tak může být významným faktorem ovlivňujícím reprodukční rozhodování – a tím i celkový demografický vývoj společnosti.

Zdroj: ProFem, 2019

Zkušenosti s násilím a narušením důvěry ve vztazích mohou výrazně oslabit schopnost udržet dlouhodobé a stabilní partnerství. I proto je důležité podívat se blíže na to, jak často a z jakých důvodů vztahy v české společnosti rozpadají.

Vztahy začínají - a končí

Ačkoliv úhrnná rozvodovost v posledních letech v Česku klesá (v roce 2010 byla téměř 50%, v roce 2024 “pouze” 40 % (ČSÚ, 2024; Paloncyová & Barvíková, 2024)), pravděpodobnost rozpadu manželství zůstává vysoká - vážné riziko rozchodu či rozvodu hrozilo v každé čtvrté rodině s jedním či dvěma dětmi a pětině rodin s více dětmi (Křečková Tůmová et al., 2023), děti má také přibližně 60 % rozvádějících se párů (Paloncyová & Barvíková, 2024). Příčin ubývajících rozvodů je více: méně lidí vstupuje do manželství obecně, odklad do pozdějšího věku a častěji jde o starší a vzdělanější páry, u nichž je stabilita vztahu vyšší. Pokles rozvodů neznamená nutně stabilnější vztahy obecně, statistiky rozpadů nesezdaných párů se nevytvářejí (Paloncyová et al., 2023).

Nejčastějším hlavním důvodem k rozvodu je nevěra nebo jiný vztah (34 %), odlišné názory a postoje (13 %) a nedostatek vzájemné pozornosti a schopnosti komunikovat (13 %). Téměř v desetině případů jde o závislost na návykových látkách, fyzické nebo psychické násilí bylo hlavním důvodem rozpadu 6 % manželství. Nevěra nebo jiný vztah zůstávají na první příčce i pokud zahrneme všechny ostatní důvody rozpadů (Paloncyová & Barvíková, 2024). 

Zdroj: Paloncyová & Barvíková, 2024

Dopady rozpadů vztahu na porodnost mohou být značné - nestabilní soužití přirozeně vede k odkládání rodičovství. Na druhou stranu nelze tvrdit, že setrvávání v nefunkčním manželství či partnerství je prospěšné pro partnery, ani jejich děti, a to zejména pokud se ve vztahu vyskytují patologické vzorce chování, násilí nebo chronický konflikt. Tento názor sdílí i většina české společnosti - s přijatelností rozvodu, pokud je rodina nefunkční, souhlasí 85 % populace (Kyselá, 2024) a stejný podíl souhlasí i s tím, že lepší je žádný než špatný partnerský vztah (Paloncyová et al., 2023).

Doporučení Český priorit

Jak z výše uvedeného vyplývá, mezilidské a partnerské vztahy představují velmi komplexní problematiku, která rozhodně není černobílá. Z hlediska porodnosti je žádoucí směřovat opatření do oblasti funkčních a pozitivních vztahů, zároveň investovat do prevence sociálně patologických vztahových konstelací. Velká nejistota ve vztazích ukazuje potřebu zajištění podpory pro rodiny s jedním dospělým - a to jak podporu finanční, tak podporu v oblasti komunitních služeb.

Na základě zjištění proto navrhujeme několik klíčových opatření:

1. Podpora sociálních interakcí mimo digitální prostor: Zavádět a podporovat incentivy ke snižování osamělosti, posilování mezilidských vztahů a vytváření příležitostí k seznamování i mimo online prostředí.
2. Regulace sociálních sítí: Na základě důkladného vyhodnocení vědeckých poznatků a mezinárodních zkušeností (např. Austrálie) zvážit zavedení věkového limitu pro používání sociálních sítí, například zákaz pro děti do 16 let.
3. Inkluzivní vzdělávání: Podporovat vzdělávací přístupy, které eliminují předsudky ve společnosti a rozšiřují spektrum přijatelnosti pro navazování mezilidských a partnerských vztahů.
4. Zajištění rovného přístupu k IVF: Odstranit diskriminační bariéry v přístupu k metodám asistované reprodukce, včetně podpory zmrazování gamet pro osoby plánující rodičovství ve vyšším věku.
5. Podpora sólo rodičů: Zavádět opatření, která snižují náročnost péče o dítě v případě, že ji zajišťuje pouze jeden rodič, včetně destigmatizace rodin s jedním dospělým a rozšíření přístupu k IVF i pro jednotlivce.
6. Komunitní podpora rodin v krizových situacích: Rozvíjet služby, které pomohou rodičům (zejména sólo rodičům a starším matkám) překonávat období nemoci či jiných krizí, například pomoc s nákupy, péčí o domácnost či komunitní výpomoc.
7. Zajištění dostupného bydlení pro rodiče s dětmi: Zavést důsledný systém rychlého návratu do bydlení (Rapid Rehousing) a Housing First pro rodiny s dětmi s cílem omezit dopady substandardního bydlení na vývoj dítěte a budoucí sociální začlenění.
8. Zrovnoprávnění v adopcích a pěstounství: Zajistit přístup k adopci a pěstounské péči pro sólo ženy, muže i homoparentální páry, čímž se posílí wellbeing dětí mimo původní rodinu a zároveň destigmatizují různé typy rodin.
9. Prevence násilí v rodinách: Podporovat nenásilnou komunikaci, prevenci fyzických trestů a specializované vzdělávání policistů a pedagogů, čímž lze dlouhodobě změnit společenské normy ohledně násilí.
10. Podpora asistovaného předávání dětí po rozchodu rodičů: Zavádět služby pro asistované předávání dětí v konfliktních situacích, aby se předešlo negativním dopadům na duševní zdraví dítěte i rodičů a posílila motivace k budoucímu rodičovství.
11. Zřízení zmocněnce pro rodinu: Zvážit vytvoření nadresortní pozice zmocněnce pro rodinu, který by koordinoval agendu napříč ministerstvy a zefektivnil zavádění rodinných politik.
12. Podpora zapojení obou rodičů do výchovy: Posílit motivaci k rovnoměrnému střídání v čerpání rodičovské dovolené, např. výrazným bonusem v rodičovském příspěvku, čímž se podpoří genderová rovnost a sníží se patologické vzorce ve vztazích.
13. Podpora prorodinné atmosféry na lokální úrovni: Podporovat komunitní centra, rodičovské iniciativy a služby rozvíjející mezigenerační solidaritu, které posilují vztahy a snižují sociální izolaci rodin.
14. Prorodinný urbanismus a úprava veřejného prostoru: Investovat do úprav veřejného prostoru (dětské koutky, přebalovací pulty, bezbariérovost), které zvyšují kvalitu života rodin s dětmi a podporují pozitivní postoje k rodičovství.

Zdroje

Aiolfi, I., Palena, N., Ó Ciardha, C., Caso, L., & Petrocchi, N. (2024). The incel phenomenon: A systematic scoping review. Current Psychology, 43(5), 26264–26278. https://doi.org/10.1007/s12144-024-06236-6 

Auxier, B. (2020). Social media continue to be important political outlets for Black Americans. Pew Research Center.
https://www.pewresearch.org/short-reads/2020/12/11/social-media-continue-to-be-important-political-outlets-for-black-americans/

Beauchamp, Z. (2024, March 13). Politics’ gender divide isn’t as simple as “young men are drifting right”. Vox.
https://www.vox.com/politics/2024/3/13/24098780/politics-gender-divide-generation-z-youth-men-women

Behavio (2025). Počet členů domácnosti podle typu domácnosti a pohlaví – domácnosti s partnerem. Atlas Čechů. https://atlascechu.cz/results/members_household-partner 

Blahošová, J., Lebedíková, M., Tancoš, M., Plhák, J., Šmahel, D., Elavsky, S., Tkaczyk, M., & Sotolář, O. (2023). Jak čeští adolescenti používají své mobily? Analýza dat z chytrých telefonů. Brno: Masarykova univerzita.  
https://irtis.muni.cz/media/3524142/wp4_report_jak-cesti-adolescenti-pouzivaji-sve-mobily.pdf 

Boniel-Nissim, Meyran, Marino, Claudia, Galeotti, Tommaso, Blinka, Lukas, Ozoliņa, Kristīne. et al. (‎2024)‎. A focus on adolescent social media use and gaming in Europe, central Asia and Canada: Health Behaviour in School-aged Children international report from the 2021/2022 survey. World Health Organization. Regional Office for Europe.
https://iris.who.int/handle/10665/378982 

Bouška, P., & Šetinová, M. (2025, 16. dubna). Incelové: Proč se mladí muži uchylují k misogynní ideologii a online komunitám? Radio Wave.
https://wave.rozhlas.cz/incelove-proc-se-mladi-muzi-uchyluji-k-misogynni-ideologii-a-online-komunitam-9454441

Bucher, A., Neubauer, A. B., Voss, A., & Oetzbach, C. (2019). Together is better: Higher committed relationships increase life satisfaction and reduce loneliness. Journal of Happiness Studies: An Interdisciplinary Forum on Subjective Well-Being, 20(8), 2445–2469. https://doi.org/10.1007/s10902-018-0057-1 

Burn-Murdoch. (2024, 29. února). A new global gender divide is emerging. Financial Times.https://www.ft.com/content/29fd9b5c-2f35-41bf-9d4c-994db4e12998

Carone, N., Cruciani, G., Quintigliano, M., Baiocco, R., & Lingiardi, V. (2025). Child psychological adjustment in planned gay father families: A meta-analysis. Sexuality Research and Social Policy, 22(5), 1022–1042. https://doi.org/10.1007/s13178-024-01007-1

Corti, G., & Scherer, S. (2021). Mating market and dynamics of union formation. European Journal of Population, 37(4–5), 851–876. https://doi.org/10.1007/s10680-021-09592-2

Cummings, M. (2023, 9. května). Motherhood on ice: Exploring why women freeze their eggs. Yale News.
https://news.yale.edu/2023/05/09/motherhood-ice-exploring-why-women-freeze-their-eggs

Curry, D. (2025, duben). Dating App Report 2025. Business of Apps. https://www.businessofapps.com/data/dating-app-report/ 

Český statistický úřad. (2024, 9. dubna). Naděje dožití loni překonala předpandemickou úroveň. https://csu.gov.cz/produkty/nadeje-doziti-loni-prekonala-predpandemickou-uroven

Český statistický úřad. (2025). Pohyb obyvatelstva – rok 2024. https://csu.gov.cz/rychle-informace/pohyb-obyvatelstva-4-ctvrtleti-2024

Český statistický úřad. (2025). Sňatky, rozvody. https://csu.gov.cz/snatky-rozvody

Český statistický úřad. (2025). Studenti a absolventi vysokých škol v České republice 2001–2024: Analytická část.
https://csu.gov.cz/docs/107508/ff719497-9967-1690-dc4f-a7be455ad7bb/23006125a.pdf

Deloitte Insights. (2025, březen). 2025 Digital Media Trends: Spotřebitelské návyky v oblasti digitálních médií.
https://www.deloitte.com/us/en/insights/industry/technology/digital-media-trends-consumption-habits-survey/2025.html

European Commission. (2023, 6. června). Prevalence osamělosti v EU. Společné výzkumné centrum Evropské komise.
https://joint-research-centre.ec.europa.eu/projects-and-activities/survey-methods-and-analysis-centre/loneliness/loneliness-prevalence-eu_en

Federičová, M., & Münich, D. (2025, červen). Chytré hlavy nestačí: sociálně-emoční schopnosti českých žáků [Policy brief]. Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu. https://idea.cerge-ei.cz/zpravy/chytre-hlavy-nestaci-socialne-emocni-schopnosti-ceskych-zaku

Hašková, H., & Pospíšilová, K. (2020). Kdo plánuje jedináčka a kdo chce zůstat bezdětný? Faktory ovlivňující nízké reprodukční plány mužů a žen. Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 56(2), 131–164. https://doi.org/10.13060/csr.2020.005

Hashemzadeh, M., Shariati, M., Nazari, A. M., & Keramat, A. (2021). Childbearing intention and its associated factors: A systematic review. Nursing Open, 8(5), 2354–2368. https://doi.org/10.1002/nop2.849

Haut Conseil à l’Égalité entre les femmes et les hommes. (2025, 22. ledna). État des lieux du sexisme en France à l’heure de la polarisation [Rapport]. Haut Conseil à l’Égalité. https://www.haut-conseil-egalite.gouv.fr/IMG/pdf/hce-sexisme_polarisation_etat_des_lieux_sexisme-vf.pdf

Iverson, N. D. (2025, April 24). The soft skills dilemma for Gen Z in the workplace. Psychology Today.https://www.psychologytoday.com/us/blog/the-evolving-workforce/202504/the-soft-skills-dilemma-for-gen-z-in-the-workplace

Joel, S., Eastwick, P. W., & Finkel, E. J. (2017). Is romantic desire predictable? Machine learning applied to initial romantic attraction. Psychological Science, 28(10), 1478–1489. https://doi.org/10.1177/0956797617714580

Kučera, M. (1994). Populace České republiky 1918-1991. Sociologický ústav Akademie věd ČR. https://www.czechdemography.cz/res/archive/001/000177.pdf 

Kyselá, M. (2024, 9. července). Postoje českých občanů k partnerství, manželství a rodičovství – duben/květen 2024. Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR. https://cvvm.soc.cas.cz/images/articles/files/5833/ov2407092.pdf

Křečková Tůmová, N., Nešporová, O., & Svobodová, K. (2023). Rodiny s dětmi v letech 2018–2022. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i. (RILSA). https://katalog.vupsv.cz/fulltext/vz_528.pdf

Luo, S. (2017). Assortative mating and couple similarity: Patterns, mechanisms, and consequences. Social and Personality Psychology Compass, 11(8), 1–14. https://doi.org/10.1111/spc3.12337 

Madigan, S., Eirich, R., Pador, P., McArthur, B. A., & Neville, R. D. (2022). Assessment of changes in child and adolescent screen time during the COVID‑19 pandemic: A systematic review and meta-analysis. JAMA Pediatrics, 176(12), 1188–1198. https://doi.org/10.1001/jamapediatrics.2022.4116 

Mahdalová, K. (2022, 5. prosince). Nejvíc Čechů se seznámí přes internet. Spíš než na seznamkách je to při hraní her. Seznam Zprávy. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-nejvic-cechu-se-seznami-pres-internet-spis-nez-na-seznamkach-je-to-pri-hrani-her-220522

Mansour, I. (2024). How virtual relationality enables the incel collective, its narrative and violence. *Global Security: Health, Science and Policy*. https://doi.org/10.1080/23779497.2024.2390370 

McComb, C. A., Vanman, E. J., & Tobin, S. J. (2023). A Meta-Analysis of the Effects of Social Media Exposure to Upward Comparison Targets on Self-Evaluations and Emotions. Media Psychology, 26(5), 612–635. https://doi.org/10.1080/15213269.2023.2180647 

Mediaguru.cz. (2025, 12. června). Čas strávený na sítích se v Česku nezvyšuje. Snapchat předběhl X. https://www.mediaguru.cz/clanky/2025/06/cas-straveny-na-sitich-se-v-cesku-nezvysuje-snapchat-predbehl-x/?utm_source=chatgpt.com

Miettinen, A., Rotkirch, A., Szalma, I., Donno, A., & Tanturri, M. L. (2015). Increasing childlessness in Europe: Time trends and country differences (Families and Societies Working Paper No. 33). Families and Societies. https://www.familiesandsocieties.eu/wp-content/uploads/2015/03/WP33MiettinenEtAl2015.pdf

Montali, L., Frigerio, A., Spina, F., & Zulato, E. (2023). The discursive construction of polyamory: Legitimising an alternative to monogamy. Sexuality & Culture, 27(3), 894–915. https://doi.org/10.1007/s12119-022-10044-0

Murthy, V. (2023, květen). Our epidemic of loneliness and isolation: The U.S. Surgeon General’s advisory on the healing effects of social connection and community. U.S. Department of Health and Human Services. https://www.hhs.gov/sites/default/files/surgeon-general-social-connection-advisory.pdf

Národní ústav duševního zdraví. (2023). První výsledky průzkumu CZECHSEX: frekvence sexuálních aktivit Čechů klesá, seznamování se více přesouvá na internet, většina je se svým sexuálním životem spokojena. https://www.nudz.cz/media-pr/tiskove-zpravy/prvni-vysledky-pruzkumu-czechsex-frekvence-sexualnich-aktivit-cechu-klesa-seznamovani-se-vice-presouva-na-internet-vetsina-je-se-svym-sexualnim-zivotem-spokojena

Národní ústav duševního zdraví - Centrum pro sexuální zdraví a intervence. (2023). Láska a intimita v ČR. https://www.intimitavcr.cz/

Nielsen Admosphere. (2022, 2. dubna). Seznamování online vyzkoušela už skoro polovina internetových Čechů. Polovina zkušeností je ale negativních. https://www.nielsen-admosphere.cz/news/seznamovani-online-vyzkousela-uz-skoro-polovina-internetovych-cechu-polovina-zkusenosti-je-ale-negativnich

Paloncyová, J., Hašková, H., Höhne, S., Kuchařová, V., Žáčková, L., & Lukić, A. (2021). Bezdětní a postoje k rodičovství. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i. https://www.rilsa.cz/wp-content/uploads/2023/02/Prezentace-Bezdetni_a_postoje_k_rodicovstvi_8.6.2021_IP70606.pdf

Paloncyová, J., Höhne, S., Křečková Tůmová, N., Svobodová, K., & Vidovićová, L. (2023). Zpráva o rodině 2023. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. https://www.rodiny.cz/wp-content/uploads/2024/09/vz_548.pdf

Piccerillo, Lidia & Digennaro, Simone. (2024). Adolescent Social Media Use and Emotional Intelligence: A Systematic Review. Adolescent Research Review. 10. 201-218. 10.1007/s40894-024-00245-z 

Potarca, G. (2021). Online dating is shifting educational inequalities in marriage formation in Germany. Demography, 58(5), 1977–2007. https://doi.org/10.1215/00703370-9420350

proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí, o.p.s. (2019). Partnerské násilí dospívajících a mladých: Hlavní výstupy z výzkumu. https://www.profem.cz/shared/clanky/925/proFem%202019%20prehled%20hlavnich%20vystupu%20vyzkumu%20v%20problematice%20partnerskeho%20nasili%20mladych.pdf

Putri, S. D. G., Purnomo, E. P., & Khairunissa, T. (2024). Echo Chambers and Algorithmic Bias: The homogenization of online culture in a smart society. SHS Web of Conferences, 202, Article 05001. https://doi.org/10.1051/shsconf/202420205001 

Rabušic, L., & Chromková Manea, B.-E. (2018). Hodnoty a postoje v České republice 1991–2017: Pramenná publikace European Values Study. Masarykova univerzita. https://evs.fss.muni.cz/media/3083086/hodnoty_2017_sazba_tisk.pdf

Rollero, C. (2022, 23. března). Mass Media Beauty Standards, Body Surveillance, and Relationship Satisfaction within Romantic Couples. International Journal of Environmental Research and Public Health, 19(7), Article 3833. https://doi.org/10.3390/ijerph19073833 

Slabá, J., Kocourková, J., & Šťastná, A. (2024). The fertility timing gap: The intended and real timing of childbirth. Journal of Biosocial Science, 56(3), 504–517. https://doi.org/10.1017/S002193202400004X

Sprecher, S. & Felmlee, D. (2021). Social Network Pressure on Women and Men to Enter a Romantic Relationship and Fear of Being Single. Interpersona, 2021, Vol. 15(2), 246–261, https://doi.org/10.5964/ijpr.6139 

Sociologický ústav Akademie věd (202). (2020, 26. června). Známé neznámé registrované partnerství: statistiky RP v Česku po 14 letech. Sociologický ústav AV ČR. https://www.soc.cas.cz/cz/aktuality/tiskove-zpravy/aktualita-zname-nezname-registrovane-partnerstvi-statistiky-rp-v-cesku-po-14-letech

Svorník, P. (2024, 13. května). Sex po česku aneb Jedinečný výzkum odhaluje chování Čechů. Novinky.cz. https://www.novinky.cz/clanek/domaci-sex-po-cesku-aneb-jedinecny-vyzkum-odhaluje-chovani-cechu-40471434 

Šetinová, M., & Klímová Chaloupková, J. (2019). The role of cognitive abilities in assortative mating: Partner preferences of young adults. Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 55(2), 161–187. https://doi.org/10.13060/00380288.2019.55.2.457

Truhlář, Z. (2023, 22. prosince). Vysoké nároky i rychlá doba. Generace Z je nejosamělejší generací, vyrostla na sociálních sítích. Český rozhlas Brno.
https://brno.rozhlas.cz/vysoke-naroky-i-rychla-doba-generace-z-je-nejosamelejsi-generaci-vyrostla-na-9140395

Varlas, V. N., Bors, R. G., Albu, D., Penes, O. N., Nasui, B. A., Mehedintu, C., & Pop, A. L. (2021). Social freezing: Pressing pause on fertility. International Journal of Environmental Research and Public Health, 18(15), 8088. https://doi.org/10.3390/ijerph18158088 

Walther, S., Bratsberg, B., & Kotsadam, A. (2022, 5. října). Male fertility: Facts, distribution and drivers of inequality.
https://selmawalther.weebly.com/uploads/5/0/2/0/50204335/male_fertility_051022.pdfresearchgate.net+13

Višvaderová, H., Babilonová, T., & Suchá, J. (2024). Digitální tlak a FoMO u českých dospívajících. Adiktologie v preventivní a léčebné praxi, 7(3–4), 138–146. https://doi.org/10.35198/APLP/2024-003-4-0001

World Health Organization. (2023). A focus on adolescent mental health and wellbeing in Europe, central Asia and Canada. Health Behaviour in School-aged Children international report from the 2021/2022 survey. Volume 1.
https://www.who.int/europe/publications/i/item/9789289060356