Co se skrývá za nálepkou? Předsudky v pomáhajících profesích

V předchozím článku jsme se zabývali dehumanizací, tedy redukcí člověka na určitou kategorii, diagnózu nebo problém (Haslam, 2006). Za takovou nálepkou se ale mohou skrývat hlubší společenské i osobní postoje. Patří mezi ně i předsudky, které ovlivňují, co od druhých očekáváme a jak s nimi jednáme.
    
Předsudkům a jejich důsledkům se přirozeně nevyhnou ani profesionálové, v jejichž popisu práce je pomáhat rovně všem. V pomáhajících profesích mohou předsudky pronikat do každodenního provozu a projevit se diskriminací. Třeba drobnými znevažujícími poznámkami či gesty (mikroagresemi) nebo omezováním přístupu k pomoci (tzv. gatekeepingem). Mohou tak vstupovat i do nenápadného rozhodování o tom, kdo pomoc dostane a kdo ne (Dovidio et al., 2010; Hnilica, 2010; Gallup et al., 2023; Muhič Dizdarevič, 2025; Zufferey, 2019). Tím spíše, když se pomáhající profese zaměřují na skupiny vystavené již tak silné stigmatizaci ve společnosti, jako jsou lidé v bytové nouzi (Canham et al., 2022). 

Co je předsudek

Allport (1954) popsal předsudek jako antipatii vůči určitým lidem nebo skupinám lidí, založenou na nepodloženém zobecnění nějaké jejich charakteristiky. Předsudky však nemusí být jen negativní, mohou odrážet i obecná kladná očekávání vůči některým skupinám. Předsudky napomáhají vytvářet a udržovat hierarchii mezi skupinami ve společnosti (Dovidio et al., 2010). 

Předsudky bývají také spojované s pojmy stereotypizace a diskriminace, které se sice dotýkají stejného tématu, nejsou však totožné. 

Stereotypizace je automatické připisování vlastností lidem podle toho, do jaké skupiny patří. Tyto představy jsou rozšířené ve společnosti a lidé je často nevědomky přebírají. Stereotypizace je do jisté míry běžná myšlenková zkratka, která nám pomáhá zpracovávat množství každodenních informací (Allport, 1954). V mnoha případech ale stojí za nerovným, ať už vědomým či nevědomým, zacházením s různými skupinami obyvatel. 

O diskriminaci mluvíme, když se předpojatost projeví v tom, jak s lidmi zacházíme. Může mít velké důsledky pro lidi, kteří se s ní setkají, i pro celou společnost, která v konečném důsledků také tratí (Dovidio et al., 2010; Hnilica, 2010).

V reálném životě však na sebe předsudky, stereotypizace a diskriminace velmi úzce navazují - kde se objeví jeden jev, často narazíme i na ty dva další. 

Odkud přichází předsudek

Předsudky nelze chápat jen jako selhání či necitlivost jednotlivce. Vyrůstají mimo jiné z běžné tendence lidské mysli zjednodušovat si svět. Zároveň je přejímáme od svého okolí a celé společnosti. O to těžší může být všimnout si jich u sebe a měnit je. Zásadní problém však nastává ve chvíli, kdy se ze zkratky stane paušální soud o lidech nebo o skupinách lidí. Zvlášť když se předsudky vážou k tomu, co nás ve společnosti rozděluje: k sociální třídě, pohlaví, rase, etnicitě, věku, sexuální identitě, náboženství nebo jazykové skupině (Allport, 1954; Thompson, 1997). 

Allport (1954) popsal několik mechanismů, kterými předsudky mohou vzniknout: 

• kognitivní původ, tedy naši tendenci zjednodušovat si svět;
• potřebu ventilu emocí; 
• přejímání postojů z okolí, označované jako konformní původ; 
• a původ historicko-ekonomický, resp. socio-kulturní, kdy předsudky kopírují nerovnou strukturu společnosti. 

Také další autoři popisují podobnou souhru vlivů, například zobecňování osobní zkušenosti, přejímání postojů zejména v dětství nebo celkové společenské a institucionální nastavení (Kosek, 2004; Fiske et al., 2002; Sechrist and Stangor, 2005; Kite and Whitley, 2006). 

Svou roli hraje i rozdělování na „my“ a „oni“. Sociální kategorizace, tedy tendence třídit sebe i druhé podle určitých znaků, zesiluje pocit podobnosti uvnitř té „naší“ skupiny a odlišnosti vůči těm „druhým“ (Tajfel & Turner, 1986; Koky a Graf, 2023; Gaertner et al., 2010). Na tuto kategorizaci pak může navazovat upevňování předsudků přesvědčením, že vlastní skupina je utlačována skupinou jinou (Kite and Whitley, 2016).

Kde všude tedy hledat příčiny diskriminace v sociální práci? Thompson (2006) vytvořil rámec pro analýzu toho, jak diskriminace a útlak určitých skupin fungují v této oblasti. Spojuje rovinu osobní, kde se projevují individuální zkušenosti nebo dětství, rovinu kulturní, kterou vytváří zajeté vzorce chování a přemýšlení ve společnosti, a rovinu strukturální, která je ovlivněná pravidly a fungováním institucí. Thompson zdůrazňuje, že tyto tři roviny diskriminaci nejen utvářejí, ale je třeba se na všechny tři zaměřit i ve chvíli, kdy s ní chceme bojovat. 

Dopady předsudků

Myslíte, že byste poznali své nejbližší, kdybyste je náhodou potkali na ulici? A co kdyby vypadali jako lidé bez domova? S touto otázkou pracuje video z New Yorku, v němž se rodinní příslušníci převlékli za lidi bez domova a postavili se na ulici - a jejich příbuzní je míjeli bez povšimnutí. 

Experiment vybízí k zamyšlení, koho v každodenním shonu vnímáme a koho přehlížíme. A jakou roli v tom mohou hrát zažité představy a kategorie, které si každý nosíme v hlavě. 

Jak takové zkreslení vypadá v praxi pomáhajících profesionálů, popsal Lipsky (v publikaci od Musila z roku 2004) - pracovníci, i pod tlakem omezených kapacit a času, nevědomky třídí klienty do kategorií: 

• rutinní případy, které hladce zapadají do tabulek; 
• „perspektivní“ klienti, u nichž je vysoká šance na rychlý pokrok s malým úsilím (tzv. creaming); 
• klienti s hlubokými strukturálními problémy, kteří bývají odsouváni jako „neřešitelní“; 
• a „nekonformní“ klienti, vůči nimž se zpravidla uplatňuje spíše kontrola a sankce. 

K pracovní škatulce se pak může přidat ještě další nálepka spojená třeba s věkem nebo etnicitou klienta. Tyto předsudky mohou uvedené třídění dál zesilovat. 

Příkladem je americká studie z roku 2018, ve které Weng a Clark zaznamenali u pracovníků v sociálních službách v oblasti bydlení a bezdomovectví opakující se vzorce nepochopení životní zkušenosti lidí bez domova, obviňování klientů z jejich situace a následné zadržování pomoci a zdrojů; tedy přesný opak toho, co mají v popisu práce.

V jakých podmínkách se pomáhá

Sami pomáhající profesionálové přitom často pracují v náročných podmínkách. Čelí nízkým mzdám, přetíženým kapacitám, nejistým smlouvám nebo neplaceným přesčasům (Baines, 2004; Mertl, 2026; Musil, 2004; Nečasová et al., 2020). K tomu se přidává nízká společenská prestiž a nedostatek možností, jak klientům skutečně pomoci, například chybějící dostupné bydlení. V takových podmínkách roste riziko vyhoření. Jeho důsledky mohou pocítit i klienti, zejména pokud pracovníci nemají dostatek prostoru své zkušenosti sdílet a společně promýšlet.

Roli hraje i samotná povaha kontaktu s klienty. Pokud se pracovníci setkávají s lidmi především v krizích a konfliktech, propisují se tyto negativní zážitky do jejich postojů mnohem silněji, než jak to dokážou vyvažovat pozitivní zkušenosti (Paolini et al., 2024). 

Zadržování pomoci určitým skupinám navíc může být zabudované přímo do pravidel a fungování služeb, které některé lidi vylučují bez ohledu na postoj konkrétního pracovníka. Příkladem je opakované odmítání klientů s duševním onemocněním v azylových domech, které při plné kapacitě raději upředností klienty, u kterých předpokládají nižší náročnost (Výzkum veřejného ochránce práv, 2020).

Předsudky tak nejsou jen věcí jednotlivce. Mohou vznikat a upevňovat se i v podmínkách, ve kterých lidé pracují. Právě proto potřebují pracovníci vedle vlastní sebereflexe také podporu a prostor svou práci společně promýšlet.
 

Proč mluvit o předsudcích

Cílem debaty o předsudcích není rozdělit lidi na ‘ty předsudečné’ a ‘ty ostatní’, ať už koukáme na celou společnost nebo na pomáhající profesionály. Jde o to rozpoznat, jak předsudky vstupují do běžného rozhodování, často bez otevřené nevraživosti. Když si jich všimneme, můžeme začít měnit vlastní postupy i pravidla služeb.

Předsudek sám o sobě z nikoho nedělá špatného člověka. Stává se ale hluboce škodlivým ve chvíli, kdy nepozorovaně rozhoduje o tom, komu a jak pomůžeme, a ovlivňuje každodenní životy lidí kolem nás. V oblasti pomáhajících profesí mohou předsudky rozhodnout o tom, kdo stráví následující zimu na ulici nebo komu bude poskytnuta akutní lékařská péče. 

Předsudky se dotýkají dotýkají základních lidských práv a potřeb. Má proto smysl si jich všímat a aktivně je odbourávat u sebe, ve svém okolí i v nastavení veřejných služeb, politik a zákonů. 
 

Tento text navazuje na článek „Slova jako cesta k lepší perspektivě aneb proč nálepkování škodí“ a je druhým ze série článků, které vznikají v rámci projektu „Remodelace předsudků u pomáhajících profesionálů“ (CZ.03.03.01/00/23_057/0006338), zaměřeného na profesní rozvoj a podporu lidí, kteří pracují s osobami v bytové nouzi a bez domova. Cílem projektu je rozvinout a nabídnout pomáhajícím profesionálům prostor a nástroje k reflexi vlastní praxe, které mohou jejich práci s klienty i kolegy dál posílit. Projekt je podpořen ESF+.

Použité zdroje: 

• Allport, G. W. (1954). The nature of prejudice. Addison-Wesley.
• Baines, D. (2004). Caring for nothing: Work organization and unwaged labour in social services. Work, Employment and Society, 18(2), 267–295. https://doi.org/10.1177/09500172004042770
• Canham, S. L., Moore, P., Custodio, K., & Bosma, H. (2022). Homeism: Naming the stigmatization and discrimination of persons experiencing homelessness. Housing, Theory and Society, 39(5), 507–523. https://doi.org/10.1080/14036096.2021.2014558
• Dovidio, J. F., Hewstone, M., Glick, P., & Esses, V. M. (2010). Prejudice, stereotyping and discrimination: Theoretical and empirical overview. In The SAGE handbook of prejudice, stereotyping and discrimination (pp. 3–28). SAGE Publications.
• Fiske, S. T., Cuddy, A. J. C., Glick, P., & Xu, J. (2002). A model of (often mixed) stereotype content: Competence and warmth respectively follow from perceived status and competition. Journal of Personality and Social Psychology, 82(6), 878–902. https://doi.org/10.1037/0022-3514.82.6.878
• Gaertner, S. L., Dovidio, J. F., & Houlette, M. A. (2010). Social categorization. In J. F. Dovidio, M. Hewstone, P. Glick, & V. M. Esses (Eds.), The SAGE handbook of prejudice, stereotyping and discrimination (pp. 526–543). SAGE Publications.
• Gallup, D., Henwood, B. F., Devaney, E., Samario, D., & Giang, J. (2023). Shifting social worker attitudes toward homelessness: An MSW training program evaluation. Journal of Social Distress and Homelessness, 32(2), 324–329. https://doi.org/10.1080/10530789.2022.2061238
• Haslam, N. (2006). Dehumanization: An integrative review. Personality and Social Psychology Review, 10(3), 252–264.
• Hnilica, K. (2010). Stereotypy, předsudky, diskriminace. Karolinum.
• Kite, M. E., & Whitley, B. E. (2016). Psychology of prejudice and discrimination (3rd ed.). Routledge.
• Koky, R., & Graf, S. (2023). Jak snižovat předsudky vůči Romům? Sociálně-psychologická perspektiva. Československá psychologie, 67(6). https://doi.org/10.51561/cspsych.67.6.406
• Kosek, J. (2004). Člověk je (ne)tvor společenský. Argo; Dokořán.
• Lipsky, M. (1980). Street-level bureaucracy: Dilemmas of the individual in public services. Russell Sage Foundation.
• Mertl, J. (2026). Neoliberal revolution in action: The case of Czech post-penitentiary social work system zombification. In R. Baikady (Ed.), The Oxford handbook of power, politics and poverty. Oxford University Press. https://oipub.com/papers/401987037
• Muhič Dizdarevič, S. (2025). Anticikanismus jako daň z existence v české společnosti [Výzkumná zpráva]. RomanoNet.
• Musil, L. (2004). „Ráda bych Vám pomohla, ale…": Dilemata práce s klienty v organizacích. Marek Zeman.
• Nečasová, M., Dohnalová, Z., & Trbola, R. (2020). Výzkum etických dilemat, hodnot a principů sociální práce. VÚPSV.
• Opletalová, M. (2024). Sociální pracovníci při ukončování bytové nouze [Disertační práce, Univerzita Karlova, Filozofická fakulta].
• Paolini, S., Gibbs, M., Sales, B., Anderson, D., & McIntyre, K. (2024). Negativity bias in intergroup contact: Meta-analytical evidence that bad is stronger than good, especially when people have the opportunity and motivation to opt out of contact. Psychological Bulletin, 150(8), 921–964.
• Sechrist, G. B., & Stangor, C. (2005). Prejudice as social norms. In C. S. Crandall & M. Schaller (Eds.), Social psychology of prejudice: Historical and contemporary issues (pp. 163–183). Lewinian Press.
• Tajfel, H., & Turner, J. C. (1986). The social identity theory of intergroup behavior. In Psychology of intergroup relations.
• Thompson, N. (1997). Anti-discriminatory practice (2nd ed.). Macmillan.
• Thompson, N. (2006). Anti-discriminatory practice (4th ed.). Palgrave Macmillan.
• Weng, S. S., & Clark, P. (2018). Working with homeless clients: A qualitative study of social service providers.
• Whitley, B. E., Jr., & Kite, M. E. (2006). The psychology of prejudice and discrimination. Thomson Wadsworth.
• Zufferey, C., & Parkes, A. (2019). Family homelessness in regional and urban contexts: Service provider perspectives. Journal of Rural Studies, 70, 1–8. https://doi.org/10.1016/j.jrurstud.2019.08.004