5. Rovnost žen a mužů … a porodnost

Článek ze série “Hledání ztracených dětí”
Více informací najdete na stránce Porodnost

Autoři: Radomir Belyaev, Petra Kalenská, MagdalenaOpletalová

V Česku klesá porodnost (ČSÚ, 2025) alarmujícím způsobem. V této sérii článků zkoumáme nejpravděpodobnější faktory, které mohou současný pokles způsobovat – viz diagram níže. V tomto článku se zaměříme na nerovné postavení žen a mužů, které ztěžuje situaci žen, ale i mužů, a omezuje jejich možnosti založit rodinu a mít plánovaný počet dětí. Dlouhodobě se totiž nemění rodinné plány, dle šetření CVVM z 2024 (Kyselá, 2024) a dalších zdrojů (Slezáková, 2021) se průměrný chtěný počet dětí na osobu pohybuje dlouhodobě blízko teoretické míře potřebné k obnově populace, která se uvádí jako 2.1 dítěte na ženu (rodinu). Tento rozdíl mezi chtěným a realizovaným počtem dětí je aktuálně pozorován u prakticky všech rozvinutých zemí.

Nerovné postavení žen a mužů ovlivňuje ženy a muže ve všech aspektech jejich životů, od vzdělávání a práce, přes možnost rozhodování o věcech veřejných až po bezpečnost a zdraví. Ovlivňuje pochopitelně i vzájemné vztahy, nerovné postavení má vliv i na porodnost.  Mezi typické projevy rozdílného zacházení se ženami a muži, které ovlivňují možnosti žen a mužů založit či rozšířit svou rodinu, patří nerovné rozdělení domácí práce, nerovné odměňování žen a mužů, nízká účast žen na rozhodování o věcech veřejných, nepochopení a předsudky vůči otcům, kteří chtějí jít na rodičovskou, nedostatečné služby pro oběti sexualizovaného násilí či očekávání zaměstnavatelů ohledně nepřítomnosti zaměstnankyň z důvodu péče o nemocné členy rodiny.

Měřit míru rovnosti žen a mužů ve společnosti není snadné a přímou úměru mezi indexy rovnosti a porodností tak nelze jednoduše dovodit. K měření rovnosti žen a mužů jsou využívány indexy rovnosti či tzv. gender gapu. První vytváří Evropský institut pro genderovou rovnost (dále jen jako “EIGE”), druhý zveřejňuje Světové ekonomické fórum. Ani v jednom indexu si Česká republika nevede dobře, spíše naopak.

Měříme a měříme

EIGE (2024) měří míru rovnosti na základě šesti oblastí. Zvažuje práci, peníze, znalosti, čas, moc a zdraví. Celkově je bráno v úvahu 31 různých indikátorů. Kromě běžných, jako např. podíl žen a mužů, kteří pracují na plný úvazek, nebo podíl žen a mužů v parlamentu, tu najdeme i méně obvyklé. Jedná se například o procento osob, které považují za velmi snadné si vzít jednu až dvě hodiny volno během pracovního dne na zařízení osobních nebo rodinných záležitostí (v ČR se jedná o 18 % žen a 28 % mužů).

Dále EIGE (2024) měří procento osob, které vaří a vykonávají domácí práce každý den (v ČR je takových 58 % žen a jen 20 % mužů), procento osob, které každý den sportují nebo provozují své volnočasové aktivity (23 % žen a 28 % mužů v ČR), podíl žen a mužů, které jsou členky správní rady veřejnoprávní vysílací stanice (13 % žen a 87 % mužů v ČR), procento osob, které cvičí aspoň 150 minut týdně nebo jí ovoce a zeleninu aspoň 5 porcí denně (27 % žen a 33 % mužů) a další. Vytváří tak relativně komplexní obrázek života žen a mužů v Evropské unii. V tomto indexu se Česká republika každoročně objevuje na nejnižších pozicích.

V posledním indexu z roku 2024 se Česko dělí o 5. a 6. příčku od konce spolu se Slovenskem (EIGE, 2024). Od roku 2015 bylo Česko vždy nejlépe na 20. místě a níže, z 27 zemí. Česko se řadí mezi země s pomalým pokrokem (EIGE, 2024).

Ačkoli je EIGE index velmi robustní, nezohledňuje všechny oblasti, které jsou z hlediska rovnosti žen a mužů relevantní. EIGE index zatím nepracuje s mírou bezpečí (i když se snaží už i o tuto kategorii) nebo rozdílem v majetku. Při čtení indexu je tedy dobré mít tyto nedostatky na paměti.  

Světové ekonomické fórum (2025) měří ještě méně ukazatelů než EIGE. Od roku 2006 vydává Světové ekonomické fórum report ohledně genderové rovnosti Global Gender Gap, který monitoruje rovnost mezi muži a ženami ve čtyřech oblastech. Pracuje pouze se 14 velmi základními ukazateli v oblasti ekonomické participace a příležitostech, vzdělání, zdraví a politické moci. V oblasti vzdělání se hodnotí jen míra gramotnosti a podíl žen a mužů zapsaných do základních, středních a vysokých škol. V oblasti zdraví a přežití se sleduje míra narození dívek a chlapců a očekávaná délka zdravého života. U politické moci se měří podíl žen v parlamentu, ve vládě a podíl let, kdy byla hlavou státu žena s podílem let, kdy byl hlavou státu muž, a to v posledních 50 letech. Není moc divu, že Česká republika vychází v tomto indexu mnohem hůře a ze 148 zemí se nachází na 102. místě s indexem 0,686 (rovnost má hodnotu 1,0). Za Českou republikou je z EU zemí pouze Maďarsko na 105. místě. 

Jak bylo uvedeno výše, vztah mezi rovností žen a mužů a mírou porodnosti není tak přímočarý, aspoň dle těchto uvedených indexů. Ze zemí Evropské unie obsadili nejnižší příčky porodnosti Malta, Španělsko a Polsko (Eurostat, 2025). V indexu rovnosti dle EIGE však Malta obsadila 13. místo v indexu rovnosti, Polsko 18. místo a Španělsko dokonce 4. příčku (EIGE, 2024). Obdobné výsledky mají tyto státy i v indexu Světového ekonomického fóra (2025). 

Není tedy možné stanovit přímou či nepřímou úměru mezi rovností žen a mužů a mírou porodnosti v daném státu. Můžeme se však podívat na různé okolnosti, které spadají do oblasti rovnosti žen a mužů a mohou ovlivňovat rozhodnutí ohledně založení či rozšíření rodiny.

Práce a péče, ženy a muži

Pokud se žena rozhodne být v naší společnosti bezdětná, má v některých ohledech podobné kariérní možnosti jako muž. Pokud má děti, dochází k velkým rozdílům, což je nejlépe vidět na míře zaměstnanosti osob s jedním a více dětmi ve věku od 20 do 49 let. Zaměstnanost žen se v této kategorii pohybuje mezi 41 a 45 %, zaměstnanost mužů mezi 91–97 %. Rozdíl je 50 procentních bodů (ČSÚ, 2023).

Není však pravda, že by ženy bez dětí měly ve všech oborech stejné kariérní možnosti jako muži. V typicky ženských profesích jsou muži zvýhodňováni, v odborné literatuře se pro tento jev používá pojem skleněný výtah nebo skleněný eskalátor (narozdíl od skleněného stropu, který znevýhodňuje ženy) (Brandford & Brandford-Stevenson, 2021; Casini, 2016).

Horší situace na trhu práce pro ženy vede k nižším celoživotním příjmům a vyššímu riziku chudoby, hlavně ve stáří. Ve chvíli, kdy se žena stane matkou, její kariéra a ekonomická nezávislost se výrazně promění v porovnání s muži a s bezdětnými ženami. Nezvykle dlouhá rodičovská dovolená spojená s nedostatkem služeb pro rodinu vytváří příliš dlouhou kariérní překážku (EIGE, 2020). 

Společenská očekávání a praxe ohledně péče o děti v době jejich nízkého věku a následně v době nemocí zhoršuje možnosti žen dosáhnout kariérního postupu i lépe placených pozic. Vysoký rozdíl v odměňování žen a mužů pak tlačí rodiny do situace, kdy i z hlediska ekonomického dává smysl, aby s dítětem v době nedostupných služeb péče o děti zůstala osoba s nižším příjmem, tedy žena. Zároveň rodičovství pro ženu vytváří kariérní překážku, zatímco pro muže kariérní příležitost, kdy naopak dostávají přidáno a jsou povyšováni z důvodu zohlednění jejich potřeby přinášet více peněz do rodiny (Křížková, Marková Volejníčková, & Vohlídalová, 2018).

Nedostatečné služby péče o děti a jejich vliv na porodnost jsme popsali v předchozích článcích o porodnosti na našem blogu. V EIGE indexu (2024) rovnosti je Česko až na úplně posledním místě v poměru času, který věnují ženy vaření a péči o nejbližší k času, který věnují této péči čeští muži. 

Ženy v České republice jsou vícenásobně zatíženy, neboť jsou na jedné straně aktivní na trhu práce ve srovnatelné míře jako muži (v výjimkou let, kdy se starají o nejmenší děti) a na druhé straně vykonávají většinu domácích prací. Žena v rodině se dvěmi rodiči pere prádlo, připravuje jídlo a ve většině případů také luxuje. Muži většinou nesou odpovědnost za drobné úpravy. “Vyšší podíl mužů na domácích povinnostech zvyšuje spokojenost žen a oslabuje i míru konfliktu mezi partnery týkající se této oblasti. Spokojenost s nastavenou dělbou domácích prací je jeden z faktorů, který snižuje šanci na úvahy o rozchodu” (Paloncyová, 2023).

V očekávání dělby péče o domácnost a péče o děti se bezdětní muži a ženy liší téměř o 10 %. Až 69 % žen si myslí, že by se ženy a muži měli rovně dělit o péči o děti. Tento názor má jen 60 % mužů. U péče o domácnost jsou podobné rozdíly (67 % žen a 60 % mužů). Očekávání a praxe se tak velmi liší (Paloncyová et al., 2021). 

Z hlediska porodnosti je důležité zdůraznit, že spravedlivější rozdělení domácích prací je spojeno se zvýšenou pravděpodobností, že si heterosexuální pár s jedním dítětem plánuje pořídit druhé dítě (viz zjištění z výzkumu provedeného v deseti zemích (Leocádio, Verona, & Wajnman, 2024).  Studie naznačuje, že je rozdíl mezi péčí o děti a péčí o domácnost. Nerovné rozdělení péče o děti mezi mužem a ženou není vnímáno tolik negativně, neboť péče o dítě je považovaná za více naplňující činnost. Naopak nerovné rozdělení péče o domácnost je vnímáno jako mnohem větší problém s negativními dopady na porodnost (Leocádio, Verona, & Wajnman, 2024). Česká republika právě v rozdělení péče o domácnost vykazuje rozdíl 38 procentních bodů mezi muži (20 %) a ženami (58 %), kteří se každodenně věnují domácnosti, zatímco v péči o děti se jedná o rozdíl pouze 15 procentních bodů.

Rovnější rozdělení péče o domácnost se tudíž jeví jako naprosto stěžejní pro podporu porodnosti. Pro země střední a východní Evropy je celkově typická vysoká účast žen na trhu práce a v současné době také nízká míra porodnosti. Na základě dvou vln průzkumu Generations and Gender Survey se ukazuje, že větší zapojení otců do rodiny zvyšuje pravděpodobnost, že matka bude mít druhé dítě a bude pracovat na plný úvazek. Plodnost mužů a jejich rozhodnutí ohledně zaměstnání naopak nesouvisí s domácími pracemi a péčí o děti ze strany matek. Zároveň platí, že zapojení otců do domácích prací hraje důležitější roli než zapojení do péče o děti (Fanelli & Profeta, 2021). 

Rovnost v rozhodování

Zastoupení žen v rozhodovacích pozicích je v Česku v porovnání s jinými evropskými státy velmi nízké. Je to také hlavní důvod, proč se Česko umísťuje v obou indexech rovnosti tak nízko.
 

Česká republika ještě nikdy neměla ženu v pozici prezidentky, v Poslanecké sněmovně oslavujeme, pokud dosáhneme aspoň 25% zastoupení žen (volby v roce 2021, v Senátu jsme se nikdy nedostali přes 19% zastoupení). Ve volbách v roce 2022 měly sice ženy vyšší úspěšnost zvolení než muži mezi počty kandidujících a zvolených, 20 % ženy, 13 % muži, s celkově zvolenými 9 ženami a 18 muži. Nicméně podíl zastoupení žen a mužů v Senátu zůstává příliš nízký (ČSÚ, 2023). Nejvyšší zastoupení žen máme v komunální politice, kdy se dostáváme až na 30 % žen (FÓRUM 50 %, 2023). V takové situaci nelze očekávat, že rozhodovací orgány dokáží adekvátně zhodnotit zkušenosti a překážky žen v jejich životech, které je omezují a znesnadňují jim slaďování pracovního a soukromého života. Zastoupení žen v rozhodovacích pozicích přesahující aspoň 30 % ovlivňuje, jaká témata se v daných orgánech řeší a jakým způsobem (Clayton, 2021). Za významné zastoupení v institucích, které již má vliv na postavení dané skupiny, je považováno aspoň 30 % (Fellegi, 2025). Ovšem u žen zůstává ještě ten významný argument, že ženy nejsou menšina, ale tvoří polovinu populace.

V porovnání zastoupení žen ve vládách v roce 2024 ČR skončila téměř poslední v rámci zemí EU (EIGE, 2025). Hůře skončilo jen Maďarsko, které nemá ani jednu ženu ve své vládě.

Překážky, kterým ženy čelí, od nedostatku zařízení péče o děti až po porodnické násilí (viz níže), a které ovlivňují rozhodování žen ohledně založení či rozšíření rodiny, dokáží více vyrovnaně zastoupené orgány lépe zohlednit.  

Příčin pro nízké zastoupení žen v rozhodovacích pozicích je více a navzájem se prolínají. Týkají se kulturního nastavení, sociální struktury, mezinárodních faktorů a samozřejmě nastavením politik (Paxton, Hughes and Barnes, 2020). Nejefektivnějším nástrojem je stanovená nejnižší míra zastoupení žen na kandidátních listinách na volitelných pozicích, většinou v podobě systému střídání určitého počtu mužů a žen po sobě (tzv. zipové pravidlo). Tento nástroj je plně v souladu s demokratickými principy a sleduje legitimní cíl posílení legitimnosti demokracie více vyváženým zapojením žen a mužů do politického rozhodování (Evropský soud pro lidská práva, 2019). Rovné zastoupení žen v rozhodovacích, především politických pozicích, by vedlo ke snižování nerovnosti. Bez podpůrných opatření, jako jsou kvóty alespoň na dočasnou dobu, toho ale lze dosáhnout rovného zastoupení velmi obtížně (Kandawasvika-Nhundu, 2022). Pro adresování problému je doporučen systém kvót zavedený podle zipového pravidla, genderové audity politických stran a vnitrostranická doporučení politických stran (viz např. Irsko, kde politická strana, která nemá na kandidátní listině aspoň 30% zastoupení žen, ztratí 50 % státního financování (Cornell Law School, 2019).

Bezpečnost žen v rodinách

Sexualizované násilí na ženách je celosvětově rozšířený problém. Světová zdravotnická organizace (2024) odhaduje, že každá třetí žena zažila ve svém životě fyzické nebo sexualizované násilí. Mezi faktory, které jsou konkrétně spojeny s pácháním sexualizovaného násilí, patří: přesvědčení o rodinné cti a sexuální čistotě, ideologie sexuálních práv mužů a slabé právní postihy za sexuální násilí. Jak uvádí WHO, ve své zprávě z roku 2024, genderová nerovnost a normy týkající se přijatelnosti násilí na ženách jsou hlavní příčinou násilí na ženách. Řešení tohoto problému tak vyžaduje komplexní soubor nástrojů a opatření, která míří nejen na pomoc obětem tohoto násilí, ale i na pachatele, obecnou nerovnost žen a mužů ve společnosti nebo dostatečné právní postihy tohoto násilí. Poměrně komplexní soubor těchto opatření obsahuje mezinárodní úmluva formulovaná na půdě Rady Evropy všemi členskými státy této organizace. V České republice však nebyla dosud tato Úmluva o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí schválena.

Dopady tohoto násilí na ženy jsou dalekosáhlé. Mezipartnerské a sexualizované násilí způsobuje ženám krátkodobé i dlouhodobé fyzické, psychické, sexuální a reprodukčně zdravotní problémy. Tyto formy násilí mohou vést k depresím, posttraumatickému stresu a dalším úzkostným poruchám, potížím se spánkem, poruchám příjmu potravy a pokusům o sebevraždu (WHO, 2024). Domácí násilí může nabývat různých forem a zahrnuje akty násilí v rámci blízkých vztahů. Ročně je v ČR policii oznámeno v průměru 650 případů znásilnění, policie řeší v průměru více jak 500 případů týrání osoby žijící ve společné domácnosti s násilníkem a 75 případů vražd motivovaných osobními vztahy. Orgány sociálně-právní ochrany dětí každoročně registrují přibližně 2500 případů domácího násilí v rodinách s dětmi, každý rok je v průměru z důvodu domácího násilí ze svého domu vykázáno téměř 1300 násilných osob. Státní zastupitelství eviduje 500-660 případů trestných činů spojených s domácím násilím ročně. Například v roce 2023 bylo vykázáno 1 218 mužů a 57 žen (Dvořáková, 2024). K rizikovým faktorům v oblasti domácího násilí patří tzv. tradičních rodinné hodnoty, včetně nastavení rigidních rolí mužů a žen. V důsledku těchto myšlenkových stereotypů může být vnímáno násilí jako akceptovatelné a následně může docházet k přebírání těchto vzorců chování (Sociofaktor, 2024).

Tato data však představují pouze malou část skutečného výskytu násilí, neboť většina případů není hlášena policii a orgánům činným v trestním řízení (např. u znásilnění je odhadem nahlášeno pouze 5–10 % skutečných případů). Podle výsledků mezinárodních i českých šetření zažívá v ČR domácí násilí ze strany partnera téměř každá třetí žena (Úřad vlády ČR, 2023). V rámci řešení je žádoucí podpora prevence domácího a genderově podmíněného násilí, ochrana a podpora obětí a systémová řešení. V Evropě je třetina vražd žen spáchána partnerem, v ČR to bylo v letech 2012 až 2022 112 vražd z celkového počtu 463. Pro tyto vraždy se používá pojem femicida (Eurostat, 2025).

Výzkumy opakovaně potvrzují stereotypní vnímání domácího násilí a obviňování obětí. Ve výzkumu, kterého se účastnilo 1 500 respondentů, se více než čtvrtina (26 %) domnívala, že oběť si může za násilí alespoň částečně sama, názor je častější mezi muži (37 %, ženy 15 %). Každý třetí respondent si myslí, že je pochopitelné, že muži jsou nervózní a někdy agresivní, protože jsou zodpovědní za veškeré finanční starosti rodiny. Dále si 29 % dotazovaných myslí, že pokud se žena nestará o domácnost, je pochopitelné, že to vůči ní může vyprovokovat násilí. Padesát čtyři procent mužů souhlasí s tím, že manžel má právo na sex se svou ženou. Provokace za strany oběti vidí jako potenciální důvod k domácímu násilí více než polovina Čechů (56 %) (Nyklová & Moree, 2021).

Ve vztahu k porodnosti je vhodné zmínit ještě specifickou formu násilí páchanou na ženách během porodu, tzv. porodnické násilí. Připravená Strategie rozvoje respektující péče o matku a dítě v těhotenství (2024) při porodu a v šestinedělí vysvětluje, že porodnické násilí obsahuje projevy fyzického, psychického nebo emocionálního násilí, ke kterému dochází během poskytování zdravotních služeb v těhotenství a zejména při porodu a dále i v poporodní péči. Jedná se o typ násilí, které nemusí být pácháno úmyslně, ale vyplývá z nastavení systému, který tyto praktiky normalizuje jako běžnou součást péče. Může se jednat o fyzické násilí, péči poskytovanou bez informovaného souhlasu, odmítnutí poskytnutí zdravotní péče, zadržování ve zdravotnických zařízeních, poškozování vztahové vazby dítěte s jeho matkou, nedůstojné zacházení a další. Negativní dopady porodnického násilí jsou mnohé a mohou ovlivnit rozhodnutí ohledně dalšího rozšíření rodiny. Z výzkumu (Osservatorio sulla Violenza Ostetrica Italia, 2017) vyplývá, že až 6 % žen se v důsledku porodnického násilí rozhodne už nemít další děti. Autorstvo výzkumu tak odhaduje, že Itálie přichází kvůli porodnickému násilí až o 20 000 dětí ročně. Itálie patří v EU mezi země s nejnižší porodností (v roce 2023 měla 4. nejnižší porodnost, 1,21 dítěte na ženu). 

Zdraví

Z hlediska zdraví žen a mužů se bohužel Česká republika také ocitá na spodních příčkách evropského žebříčku (7. místo od konce s hodnotou 85,1 ze 100 bodů). 

Evropský institut pro genderovou rovnost se ve vztahu ke zdraví žen a mužů zabýval také otázkou nakolik ovlivňuje zdraví a wellbeing žen klimatická změna a nedostatečná opatření v této oblasti (EIGE, 2023). Skupina seniorek uspěla se svou stížností u Evropského soudu pro lidská práva (Evropský soud pro lidská práva, 2024), ve které argumentovaly, že zdravotní potíže a omezení pohybu způsobené klimatickou změnou Švýcarsko řeší nedostatečně. Evropský soud dal seniorkám za pravdu. Ve vztahu k porodnosti se klimatická změna promítá do samotné volby mít dítě a ovlivňuje duševní zdraví mladých žen a mužů (EIGE, 2023). Tomuto tématu se budeme více věnovat v dalších článcích ohledně dalších faktorů ovlivňujících porodnost. 

Poznání a vzdělávání z pohledu rovnosti

Ženy dosáhly vysoké úrovně vzdělání. V porovnání s muži ženy dokonce častěji úspěšně dokončí vysokoškolské vzdělání (60 % osob v ČR absolvujících magisterský obor jsou ženy) (ČSÚ, 2023). Nicméně ani větší počet absolventek vysokých škol nedokáže zabránit předsudkům a stereotypům ve vzdělávacím systému. Některé české školy stále podporují rozdílné vzdělávací osnovy pro ženy a muže. Až třetina základních škol v jednom českém okrese umožňovala rozdílné vzdělávací osnovy pro chlapce a dívky (Kalenská in Mužské právo II, 2025). Tyto rozdílné osnovy, kdy chlapci se učí opravovat vázání lyží a dívky prostírat stůl, pak nepřímo objasňují, proč je v ČR tak velký rozdíl v péči o domácnost mezi muži a ženami. Odlišný přístup ke vzdělávání dívek a chlapců není založen pouze na odlišných osnovách, ale i na samotném chování vyučujících (Smith, Sokolová, 2022).  Jedná se tak o obecnější fenomén, které je potřeba řešit celkovým přístupem ke vzdělávání, tedy genderově citlivým vzděláváním.

Taktéž zastoupení žen a mužů v jednotlivých oborech se velmi liší, ženy nacházíme převážně v těch oborech, které jsou ve společnosti oceňovány finančně hůře a vedou tak k většímu rozdílu v odměňování žen a mužů (ČSÚ, 2023). 

Nerovné postavení žen a mužů ve vzdělávacím systému je úzce navázané na nerovné postavení žen a mužů v oblasti práce i péče. Navzájem se prolínají a nelze tak očekávat, že zlepšení rovnosti žen a mužů pouze v jedné oblasti bude stačit ke zlepšení rovnosti žen a mužů obecně.

Prolínání těchto jevů s porodností je tak také velmi komplexní a nelze očekávat, že nástroj na vyrovnání rozdílu odměňování žen a mužů sám o sobě bez snah o genderově citlivější vzdělávání odstraní překážky pro ženy svobodně se rozhodovat o počtu svých dětí.

Očekávaný vývoj

V některých oblastech dochází k pozitivnímu vývoji v čase, například u péče o děti se dle výzkumu CVVM ukazuje, že stále více lidí se domnívá, že na péči by se měli podílet oba rodiče.

Podobně pozitivní trend z hlediska snižování genderových stereotypů vyplývá i z odpovědí veřejnosti na otázky týkajícího se finančního zajištění rodin, kdy se 48 % respondentů domnívá, že je to věcí obou. Zároveň se dle výsledků CVVM 77 % respondentů domnívá, že o profesní kariéru by měli usilovat muži i ženy (Kyselá, 2024).

Návrhy Českých priorit v oblasti rovnosti žen a mužů

Domníváme se, že pro rovnost žen a mužů, jakož i kvalitní rovnocenné vztahy a rodinný život, je důležité, aby se na směřování země a tvorbě legislativy, na rozhodování o důležitých otázkách, podíleli všichni občané a občanky. Jako nejdůležitější opatření tedy navrhujeme rovné zastoupení v parlamentu a dalších orgánech státu. Další spravedlivá prorodinná opatření vyplynou z tohoto uspořádání následně.

• Rychlou a pragmatickou cestu k zajištění adekvátního zastoupení žen v rozhodovacích pozicích zajišťují kvóty. Kdyby o rodinné politice v parlamentu hlasovalo 50 % žen, byla by opatření lépe a efektivněji zacílena na potřeby rodin. Převážně mužské zastoupení na rozhodovacích pozicích (vláda, parlament) snižuje pravděpodobnost empatického rozhodování s vlastní relevantní zkušeností, což u tématu, ke kterému má vztah ve společnosti každý, může být problémem. K zajištění rovného zastoupení může přispět i takové legislativní opatření, kdy je státní příspěvek pro politické strany podmíněn zipovým složením kandidátních listin do PSP ČR.
   
• Genderově citlivé vzdělávání – např. začlenění genderových témat do revize rámcových vzdělávacích programů (z aktualizované Strategie rovnosti).
   
• Komplexní opatření na prevenci a potírání násilí na ženách. Seznam těchto opatření obsahuje např. Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. V České republice chybí mnoho služeb, např. až 3 000 lůžek pro oběti tohoto násilí a další možnosti pomoci (Úřad vlády ČR, 2023). 
   
• Zapojení obou partnerů do péče o děti. Stěžejní opatření. Výrazná bonifikace rodičovského příspěvku, pokud se rodiče rovnoměrně vystřídají. Rovnoměrné čerpání rodičovské dovolené by podpořilo genderovou rovnost, snížilo gender pay gap a mělo by potenciál i snížit patologické vzorce partnerského chování.
   
• Daňová zvýhodnění směřovat na toho z rodičů, který byl s dítětem (převážně) na rodičovské. V současné době čerpají v rámci rodiny daňové zvýhodnění ti z rodičů, kdo mají vyšší příjmy, což jsou častěji otcové. V rámci faktických příjmů rodiny to přispívá k větším rozdílům v čistých příjmech rodičů, což může mít negativní dopady na rovnost. Pokud by daňové zvýhodnění směřovalo k převážně pečujícímu rodiči, mohlo by to vést k vyššímu zapojení otců do čerpání rodičovského volna a zároveň přispět ke snížení ekonomického násilí v rodinách. Pokud má muž vyšší plat/mzdu a ještě čerpá daňové úlevy, propast mezi jeho ekonomickým přínosem pro rodinu a ekonomickým přínosem platu ženy, vysoce zdaněného a nižšího, je značná.
   
• Řada výzkumů o potřebách rodin je zaměřena na obě pohlaví, rozhodující slovo mají ale ženy, jak ukazují data. Ptejme se jich na jejich potřeby a preference, další výzkumy je žádoucí zaměřovat na ženy, měla by být zohledněna, včetně regionální dimenze. Opatření je třeba zaměřovat na ženy.
   
• Rodičovská v současné době představuje pro většinu žen bariéru pro kariérní růst, což může zvyšovat riziko chudoby, ale i snižovat životní spokojenost rodičů. Změňme situaci tak, aby rodičovská představovala prostor pro kariérní růst! Mnoho zaměstnavatelů neudržuje kontakt se svými zaměstnankyněmi na rodičovské. Nabídka atraktivních a bezplatných online školení by mohla představovat zvýhodnění matek na pracovním trhu a přispět tak k prevenci chudoby. (Část z nich to ani nenapadne, že by to bylo možné a vhodné, cestou by byla osvěta.) Zároveň je třeba uvést, že ne vždy je to možné - záleží na mnoha okolnostech, včetně zdraví a aktivity dítěte.

Použité zdroje

EIGE. (2024). Gender Equality Index 2024 – Sustaining momentum on a fragile path: Time domain – Czechia. European Institute for Gender Equality. https://eige.europa.eu/gender-equality-index/2024/domain/time/CZ

Clayton A. How Do Electoral Gender Quotas Affect Policy? Annual Review of Political Science. 2021, Volume 24. https://doi.org/10.1146/annurev-polisci-041719-102019 

Český statistický úřad. (2025). Pohyb obyvatelstva – rok 2024. https://csu.gov.cz/rychle-informace/pohyb-obyvatelstva-4-ctvrtleti-2024

Český statistický úřad. (2023). Zaostřeno na ženy a muže 2023. https://csu.gov.cz/docs/107508/d136ba34-31ff-bb5d-cd61-c597cdf4a603/30000223.pdf?version=1.0

EIGE. (2024). Gender Equality Index 2024 – Sustaining momentum on a fragile path. Publications Office of the European Union. https://doi.org/10.2839/9523460

EIGE. (2024). Gender Equality Index 2024. European Institute for Gender Equality https://eige.europa.eu/gender-equality-index/2024/CZ

EIGE. (2024). Gender Equality Index 2024 – Czechia: Progress in gender equality. European Institute for Gender Equality. https://eige.europa.eu/modules/custom/eige_gei/app/content/downloads/factsheets/CZ_2024_factsheet.pdf

Evropský soud pro lidská práva. (2024, 9. dubna). CASE OF VEREIN KLIMASENIORINNEN SCHWEIZ AND OTHERS v. SWITZERLAND (stížnost č. 53600/20, Velký senát). https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-233206

Evropský soud pro lidská práva. (2019, 12. listopadu). M. Zevnik a ostatní proti Slovinsku (stížnost č. 54893/18). https://hudoc.echr.coe.int/eng?i=001-199209 

Guzzo, K. B., & Hayford, S. R. (2020). Pathways to parenthood in social and family context: Decade in review. Journal of Marriage and Family, 82(1), 117–144. https://doi.org/10.1111/jomf.12602

Jarkovská, L. (2013). Gender před tabulí: Etnografický výzkum genderové reprodukce v každodennosti školní třídy. Sociologické nakladatelství. https://is.muni.cz/publication/1129404/cs/Gender-pred-tabuli-Etnograficky-vyzkum-genderove-reprodukce-v-kazdodennosti-skolni-tridy/Jarkovska

Křížková, A., Marková Volejníčková, R., & Vohlídalová, M. (2018). Genderové nerovnosti v odměňování: problém nás všech (200 s.). Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. https://www.soc.cas.cz/images/drupal/publikace/krizkova_markovavolejnickova_vohlidalova-genderove_nerovnosti_v_odmenovani-problem_nas_vsech.pdf 

Kyselá, M. (2024). Názory veřejnosti na roli muže a ženy v rodině – duben/květen 2024. Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR. https://cvvm.soc.cas.cz/images/articles/files/5837/ov240711.pdf

Kyselá, M. (2024). Postoje českých občanů k partnerství, manželství a rodičovství – duben/květen 2024. Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. https://cvvm.soc.cas.cz/images/articles/files/5833/ov2407092.pdf

Leocádio, V., Verona, A. P., & Wajnman, S. (2024). Exploring the association between gender equality in the family and fertility intentions: An explanation of the findings in low-fertility countries. Genus. https://doi.org/10.1186/s41118-024-00234-z 

Slezáková, A. (2021). Ideální počet dětí v rodinách v ČR (Bakalářská práce). Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/136571/130305853.pdf?sequence=1&isAllowed=y

Kalenská, P. (2025). Dívky se přece nechtějí učit opravovat vázání na lyžích aneb jak české základní školství beztrestně diskriminuje dívky. In K. Šimáčková, B. Havelková, & P. Špondrová Večl (Eds.), Mužské právo II. (s. 996). Wolters Kluwer ČR.

Úřad vlády ČR. (2024). Zpráva za rok 2023 o rovnosti žen a mužů. https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/Zprava-o-rovnosti-za-rok-2023_1.pdf

Světové ekonomické fórum. (2025). Global Gender Gap Report 2025. https://reports.weforum.org/docs/WEF_GGGR_2025.pdf

ManpowerGroup. (2025). Česko si v genderové rovnosti pohoršilo a je na 104. místě. https://www.manpowergroup.cz/rovnost-muzu-a-zen-na-trhu-prace/

Eurostat. (2025). Fertility statistics. Evropská komise. https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Fertility_statistics

Světová banka. (2019). Maternity, paternity and parental leaves in Europe: Comparison of family-related leave policies and key legal provisions with implications for Kosovo. https://documents1.worldbank.org/curated/en/669161607664803302/pdf/Maternity-Paternity-and-Parental-Leaves-in-Europe-Comparison-of-Family-Related-Leave-Policies-and-Key-Legal-Provisions-with-Implications-for-Kosovo-Technical-Note.pdf

Paloncyová, J., Hašková, H., Höhne, S., Kuchařová, V., & Žáčková, L. (2021). Bezdětní a postoje k rodičovství. VÚPSV & RILSA. https://www.rilsa.cz/wp-content/uploads/2023/02/Prezentace-Bezdetni_a_postoje_k_rodicovstvi_8.6.2021_IP70606.pdf

Fanelli, E., & Profeta, P. (2021). Fathers' Involvement in the Family, Fertility, and Maternal Employment: Evidence From Central and Eastern Europe. Demography, 58(5), 1931–1954. https://doi.org/10.1215/00703370-9411306

FORUM 50 %. (2023). Zastoupení žen a mužů ve vedení obcí (2023). https://padesatprocent.cz/cz/statistiky/zastoupeni-zen-a-muzu-v-politice/komunalni-zastupitelstva/zastoupeni-zen-a-muzu-ve-vedeni-obci-2023

Clayton, A. (2021). How do electoral gender quotas affect policy? Annual Review of Political Science, 24, 235–252. https://doi.org/10.1146/annurev-polisci-041719-102019

Paxton, P., Hughes, M. M., & Barnes, T. D. (2020). Women, Politics and Power: A Global Perspective (4th ed.). Rowman & Littlefield Publishers. https://books.google.cz/books?id=zanSDwAAQBAJ&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_ge_summary_r&cad=0#v=onepage&q&f=false

Úřad vlády České republiky. (2019). V české politice je málo žen a bez kvót se situace nezlepší. https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/Aktuality/REPORT-KONFERENCE_FINAL.pdf

Cornell Law School. (2019). Mohan v. Ireland. https://www.law.cornell.edu/gender-justice/resource/mohan_v_ireland

Světová zdravotnická organizace. (2024). Násilí na ženách. https://www.who.int/news-room/fact-sheets/violence-against-women

Dvořáková, L. (2024, 27. května). Domácí násilí. Policie České republiky. https://policie.gov.cz/clanek/domaci-nasili-893534.aspx

Úřad vlády ČR. (2023). Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí na léta 2023–2026. https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/dokumenty/AP_DGPN-2023_final.pdf

Eurostat. (2025). Intentional homicide victims by victim-offender relationship and sex. https://ec.europa.eu/eurostat/databrowser/view/crim_hom_vrel/default/table?lang=en

Nyklová, B., & Moree, D. (2021). Za bezpečný domov: Závěrečná zpráva kvantitativního výzkumu společnosti IKEA. https://www.koalicenena.cz/shared/clanky/1058/Za%20bezpe%C4%8Dn%C3%BD%20domov_Z%C3%A1v%C4%9Bre%C4%8Dn%C3%A1%20zpr%C3%A1va%20kvantitativn%C3%ADho%20v%C3%BDzkumu%20spole%C4%8Dnosti%20IKEA.pdf

European Institute for Gender Equality. (2024). Work in Czechia. https://eige.europa.eu/gender-equality-index/2024/domain/work/CZ

Úřad vlády České republiky. (2024). Strategie rozvoje respektující péče o matku a dítě v těhotenství, při porodu a v šestinedělí. https://vlada.gov.cz/assets/ppov/rovne-prilezitosti-zen-a-muzu/prac_skupiny/Pracovni_skupina_k_porodnictvi/Strategie-rozvoje-respektujici-pece-o-matku-a-dite---navrh-analyticke-a-ukolove-casti-_verze-1-3_.pdf

Osservatorio sulla Violenza Ostetrica Italia. (2017). Indagine Doxa-OVOItalia. https://ovoitalia.wordpress.com/indagine-doxa-ovoitalia/

EIGE. (2024). Health in Czechia in 2024 edition. https://eige.europa.eu/gender-equality-index/2024/domain/health/CZ/family

EIGE. (2023). Gender Equality Index 2023: Towards a green transition in transport and energy. https://eige.europa.eu/sites/default/files/documents/Gender%20Equality%20Index%202023.pdf

EIGE (2025). Gender Balance in Politics: November 2024. 16 April 2025. https://eige.europa.eu/publications-resources/publications/gender-balance-politics-november-2024 

Smith, M., & Sokolová, V. (2022). Gender gaps in educational pathways in the Czech Republic. British Journal of Sociology of Education, 43(1), 1–18. https://doi.org/10.1080/01425692.2021.1971062

Fellegi, Z. (2024). Ke koncepčním základům genderové rovnosti a pozitivních opatření ve veřejném rozhodování. In K. Šimáčková, B. Havelková, & P. Špondrová Večl (Eds.), Mužské právo II. (s. 996). Wolters Kluwer ČR. https://obchod.wolterskluwer.cz/cz/genderova-pozitivni-opatreni-ve-verejnem-rozhodovani-aneb-kvoty-a-myty.p8317.html 

Brandford, A., & Brandford-Stevenson, A. (2021). Going Up!: Exploring the Phenomenon of the Glass Escalator in Nursing. Nursing administration quarterly, 45(4), 295–301. https://doi.org/10.1097/NAQ.0000000000000489

Casini, A. (2016). Glass ceiling and glass elevator. Wiley Encyclopedia of Gender and Sexuality Studies. https://doi.org/10.1002/9781118663219.wbegss262