Jak se vyvarovat nadměrné důvěře ve vlastní predikci?

Vědecké studie si již několik desetiletí kladou za cíl zlepšit a zpřesnit predikce úsudkového forecastingu. Jedním z významných faktorů, který predikce zhoršuje, je přílišná důvěra v pravděpodobnost jedné varianty a související podhodnocení alternativ. Při dlouhodobém zkoumání můžeme počítat tzv. kalibraci - to, jak blízko jsou predikce daného forecastera k reálným pravděpodobnostem. Jak ovšem zlepšování kalibrace vypadá prakticky, a jaké principy má smysl zapracovat do svého uvažování? 

Pojďme si tyto principy, které americký psycholog Hal R. Arkes shrnul do svého přehledu experimentální psychologie, ukázat na příkladu konkrétní predikce - V minulém měsíci jsem si ani jednou nezapomněl klíče, proto si myslím, že si klíče nezapomenu ani v následujícím měsíci. 

1. Zvažte alternativní scénáře vývoje

Co když … si klíče z jakéhokoli důvodu přece jenom zapomenu a nebo je ztratím?

Opakované studie ukázaly, že přemýšlení nad specifickou událostí, v našem případě o zapomínání klíčů, nás vede k tomu nadhodnocovat její pravděpodobnost - například v klasické studii Gregory, Cialdini a Carpenter (1982) zjistili, že stačí jednotlivce motivovat k tomu, aby si např. představil výhru v loterii, a této možnosti následně připisuje významně vyšší pravděpodobnost. 

Existuje několik navrhovaných kognitivních mechanismů, které k tomuto efektu vedou, ale všechny mají jedno společné: pokud přemýšlíme pouze nad jednou možností, upínáme svou pozornost na argumenty v její prospěch, ale přicházíme o přehled nad argumenty ve prospěch jiných možností. Z povahy lidského myšlení pak vzniká kognitivní omyl, kdy se jedna z variant zdá pravděpodobnější, než jak bychom ji měli reálně hodnotit. 

Způsob, jak si s tímto fenoménem poradit, je naštěstí relativně jednoduchý - snažte se aktivně přemýšlet nad různými variantami tak, abyste získali informace ukazující více směry.

2. Explicitně se zamyslete nad důvody, proč byste nemuseli mít pravdu

Co když … budu muset jít k lékaři, budu mít extrémně hektický a stresující týden v práci, možná nás čeká velká rekonstrukce tramvajové trati kolem místa bydliště?

Dalším krokem je formalizace předchozího bodu: pokud už považujete jednu možnost za nejvíce pravděpodobnou, zapište si někam i důvody, proč by tomu tak být nemuselo. Ostatní varianty pak získají větší míru pozornosti a tím i vzniká i příležitost identifikovat předpoklady naplnění konkrétního scénáře.

Častým problémem bývá to, že při predikování vycházíme ze současné situace a bereme ji jako výchozí bod i pro budoucnost. Nejsme tak zvyklí kriticky hodnotit pravděpodobnost toho, co se nyní zdá dané, ale reálně může být předmětem změny. Myslete proto i na to, že tyto předpoklady dané nejsou - například výroba konkrétní fabriky může roky setrvale stoupat, ale pokud by došlo k výměně vedení, dojde k vychýlení z dlouhodobého trendu, a není k tomu potřeba změna ceny energií, nový zaměstnavatel v regionu, či podobné “větší” faktory.

3. Při skupinové interakci mějte po ruce ďáblova advokáta

Co když … kolegové v práci nahlodávají mé sebevědomí a ptají se, jestli jsem si při svých večerních výletech opravdu tak jistý, že je neztratím a jestli je to oprávněný pocit?

Ačkoliv je přirozeným instinktem v komunitě zaměřené na hledání odpovědí na identické otázky, ať už se jedná o forecastingový turnaj či pracovní skupinu kolegů v práci, předcházející kroky vyřešit diskusí, tato nemusí být vždy nutně nápomocná. Skupinová diskuse totiž sice zvyšuje důvěru v predikci, avšak ne nezbytně její přesnost (Sniezek, 1992). 

Jedním ze způsobů, jak zvýšit korelaci mezi důvěrou a přesností predikce vycházející ze skupinové predikce je explicitní stanovení tzv. Ďáblova advokáta - člena diskuse, jehož cílem bude cíleně konstruktivně kritizovat vznikající konsensus. Ačkoliv ne každý ocení soustavnou (i když slušnou a dobře míněnou kritiku), na kvalitu rozhodování má výrazný vliv a je to jedna z nejefektivnějších metod zvyšování přesnosti predikcí.

4. Zadávejte explicitní predikce, na které je možné obdržet zpětnou vazbu

“V příštím měsíci si na 100 % klíče nezapomenu.”

Jaký je rozdíl mezi expertními hráči karetních her jako bridge nebo poker, meteorology či profesionálními sázkaři a běžnou populací? Kromě toho, že vždy mají o čem mluvit na večírcích, všechny z první skupiny spojuje to, že jsou nuceni dělat explicitní predikce (např. “Na 70% mám v ruce lepší karty, než protihráči”), které lze vyhodnotit, a v dohledné době na tyto obdrží zpětnou vazbu, na základě které budují svou budoucí přesnost.

Forecasting je dovedností, ve které se lze zdokonalovat. Proces zdokonalení však vyžaduje dva komponenty - explicitní predikce a kvalitní zpětnou vazbu. Pouze na explicitní predikce je totiž možné obdržet přesnou zpětnou vazbu, ze které se můžeme poučit. Bohužel se nejedná o aktivitu, která by nám byla přirozená, nebo na kterou by byl kladen společenský důraz. Známá studie sledující chirurgy (Dawson et al., 1993) zmapovala, že ani takto specializovaní profesionálové před operacemi reálně neuvažovali v pravděpodobnostech. Naopak pouze po zavedení katetru do cévní soustavy zhodnotili, že pacientovy ukazatele jsou zhruba dle očekávání. Na základě takovýchto “predikcí” však není možné se učit a zdokonalovat.

5. Zpětnou vazbu berte vážně

Co když … jsem si klíče přesto zapomněl. V čem jsem udělal ve své predikci chybu? Například jsem podhodnotil svou vytíženost a stres, kterému jsem v daném měsíci čelil.

Předtím, než se Philip Tetlock proslavil knihou Superprognózy se k závěru minulého století věnoval problematice zahraničně-politických predikcí oborových expertů. Expertů se zeptal na možný vývoj v několika rozdílných oblastech, od prezidentských voleb v USA po vývoj apartheidního režimu v Jihoafrické republice, a po několika letech - kdy byly správné odpovědi známy - experty s jejich předchozími predikcemi konfrontoval (Tetlock, 1999). 

Jako celek byly expertní predikce jen o trochu lepší než náhodný výběr - ale co jim “chybělo” v přesnosti experti rozhodně vykompenzovali v důvěře ve vlastní predikce - a odporu přiznat vlastní omyl nebo přehodnotit své myšlení: jak lze omluvit predikci v závěru 80. let minulého století, že Komunistická strana SSSR dosáhne větší kontroly? “No vždyť přece převrat v roce 1991 téměř vyšel, takže k tomu skoro došlo!” Jiní naopak tvrdili, že podmínky se natolik změnily - např. když byl Nelson Mandela propuštěn z vězení - že jejich predikci (která takovou změnu měla brát v potaz) není možné hodnotit. Kombinací předchozích dvou “omluv” pak vzniká další: “Nebyly naplněny všechny předpoklady, se kterými jsme predikci vytvořili, takže je neplatná” -  ačkoliv možnost, že nebudou všechny naplněny, měla být v predikci zohledněna. Poslední častou odpovědí na nepřesnost vlastní predikce bylo odvolání se na delší časový horizont: “Tentokrát ještě volby nevyhráli, ale příští už vyhrají!”

Ponaučení tedy zní: když zadáme predikce a obdržíme přesnou zpětnou vazbu, musíme ji také poslouchat - je velice jednoduché sklouznout k jedné z předchozích úvah a nevyužít tak příležitost ke zpřesnění své kalibrace. Jelikož je setkávání se s vazbou predikce-zpětná vazba v běžném životě jen výjimečné, neměli bychom si takové příležitosti ke zdokonalení nechávat ujít.