Wind tunneling

Fáze analytického procesu

Plánovat

Cíl a popis

Wind tunneling (někdy také označován jako stress-testing) slouží k poznání toho, jak mohou být nové nebo stávající politiky, strategie, či opatření ovlivněny v různých scénářích.

Přístup

Obecně doporučený přístup je workshop. Wind tunneling lze nicméně realizovat i prostřednictvím Delphi.

Vstupy

V prvé řadě musí do analýzy vstupovat opatření (či strategie), která chce zadavatel testovat. Dále musí vstupovat scénáře či jiné popisy stavu budoucnosti (např. členství státu v mezinárodních organizacích).

Design

K wind tunnelingu se využívá jednoduchá matice, v jejíž řádcích jsou testovaná opatření a ve sloupcích vstupující scénáře. Hodnotí se, zda jsou opatření ve vztahu ke scénářům robustní, redundantní či potřebují modifikaci.

Druhá šablona je spíše ilustrativní: přehledně znázorňuje relevanci opatření na úrovni jednotlivých scénářů.

Postup

Government Office for Science (2017) uvádí několik základních kroků wind tunnelingu, které mohou být podstoupeny na workshopu či analýzou Delphi v případě, že testování je doprovázeno otevřeným komentářem respondentů. 

Krok 1: Představení scénářů
V úvodu musejí být nejdříve všichni účastníci detailně seznámeni s vybrannými scénáři. Mimo prezentaci scénářů je příhodné účastníkům dodat i jejich krátké shrnutí, které mohou během dalších kroků použít pro připomenutí.

Krok 2: Představení opatření
Stejně jako scénáře je nutné představit i testovaná opatření.

Krok 3: Testování
Po představení obou hlavních vstupů dochází k testování opatření. Hodnotí se, zda jsou opatření v případě daných scénářů robustní (odolná vůči dané budoucnosti), redundantní (nadbytečná vůči dané budoucnosti), či zda potřebují úpravu, aby byly pro danou budoucnost relevantní.

Krok 4: Analýza výsledků
V závěrečném kroku dochází k analýze výsledků. Opatření se kategorizují na nejvíce robustní (která platí pro všechny scénáře) a redundantní (která neplatí pro žádný scénář). Účastníci také navrhují, jak opatření upravovat, aby reflektovala problematiku scénářů.

Výstup 

Výsledek metody je zpětná vazba a kritické posouzení toho, jak může být daná strategie či opatření ovlivněna dalším vývojem (scénáři). Testuje se tedy jejich odolnost vůči budoucnosti. Zpravidla se opatření rozdělují na robustní, redundantní a ta, která potřebují modifikaci.

Interpretace a další využití

Na metodu lze navázat backcastingem, a sice primárně v souvislosti s opatřeními, která potřebují modifikaci. Zároveň se během zpracování mohou identifikovat nové události, které vyvolají potřebu úpravy politiky.

Využití metody především souvisí s úpravou stávajících akčních plánů. Díky metodě jsou akční plány odolnější vůči dalšímu vývoji.

Příklad studie

Foresightová studie Read et al. (2015) byla zaměřena na správu nových technologií na příkladu nanotechnologií. Pro zmapování vládního prostředí byly vypracovány čtyři výhledové scénáře, které zachycují kritické nejistoty. Následně byly provedeny stress-testy klíčových prvků správy, aby bylo zjištěno, jak dobře by mohly fungovat v identifikovaných budoucnostech. Dále stress-test identifikoval silné a slabé stránky, příležitosti a hrozby pro správu nanotechnologií v Evropě.