Backcasting
Fáze analytického procesu
Plánovat
Cíl a popis
Backcasting je metoda, která stanovuje nezbytné kroky vedoucí k preferované budoucnosti. Respondenti identifikují, co se musí změnit mezi přítomností a budoucností, přičemž důraz není jen na nová opatření, ale i na potenciální události narušující aktuální stav.
Design
Šablona níže představuje časovou osu rozdělenou na události a intervence a akce, kterými je nutné na události reagovat, aby daná budoucnost (ne)nastala.
Postup
SOIF (2019) uvádí následující proces backcastingu:
Krok 1: Představení scénářů
Jak je zmíněno výše, backcasting potřebuje, aby do něj vstupovaly scénáře, vize či jiné popisy stavu budoucnosti (které chceme či naopak nechceme). Ty musí přirozeně být v úvodním kroku detailně představeny účastníkům metody. Nabízí se varianta podkladů s krátkým shrnutím popisu stavu budoucnosti.
Krok 2: Zkoumání klíčových rozdílů
Ve druhém kroku mají účastníci definovat hlavní rozdíly mezi aktuální realitou a vybranou budoucností. Pro systematický přístup může být využit přístup STEEP, nebo SOIF (2019) zmiňuje např. následující facilitační otázky: Které problémy byly vyřešeny nebo se objevily? Jaké technologie se používají? Jak se liší kulturní a sociální a ekonomické prostředí? Jak se liší politické procesy? Jak lidé žijí?
Krok 3: Backcastingová časová osa
Úkol účastníků spočívá v tom, že si mají představit krok zpět z dané budoucnosti a definovat, co se v daný moment stalo (jaké události či podmínky), aby závěrečný stav (ne)nastal (například v oblastech STEEP). Zároveň účastníci formulují konkrétní intervence, které lze v dané době možné realizovat, aby související jev potlačily nebo naopak podpořily. Stejně tak mají účastníci definovat akce, které je možné realizovat v přítomnosti. Kroky zpět se opakují až po dosažení přítomnosti.
Krok 4: Přehrání časové osy
Čtvrtý krok je kontrolní: účastníci tentokrát postupují z přítomnosti a definovanou časovou osu kontrolují, zda je posloupnost logická a ucelená.
Krok 5: Opakování časových os
Tato metoda vychází z předpokladu, že do dané budoucnosti nevede jediná cesta. Krok 3 (a 4) se tak opakuje v závislosti na dostupném čase a nápadech účastníků. Výsledkem tedy bude několik časových os se specifickými intervencemi a akcemi, které je možné realizovat již dnes. SOIF (2019) pro rozvíjení diskuze navrhuje následující facilitační otázky: Jaké technologické změny jsou nezbytné pro dosažení tohoto scénáře? Jaké kulturní a behaviorální změny jsou nezbytné? Jaké strukturální, institucionální a regulační změny jsou nezbytné? Jak byly potřebné změny realizovány a jaké zainteresované strany (skupiny) je třeba zapojit? Je možné definovat milníky pro identifikované technologické, kulturní a strukturální změny při pohledu zpět z preferované budoucnosti?
Krok 6: Závěrečná diskuze
Závěrečný krok je zaměřený na vytyčení klíčových událostí v jednotlivých časových osách a určení, jak je možné jejich výskyt ovlivnit. Pro každou událost by mělo být diskutováno: Které zúčastněné strany je třeba zapojit do tvorby tohoto konkrétního scénáře a koho se bude týkat? Zároveň by měli být přezkoumány intervence (pokud je daná událost vyžaduje), k čemuž mohou pomoci například následující facilitační otázky: Kdo jsou lidé, partneři a zainteresované strany, kteří vám usnadní realizaci intervence, a jaké překážky budete muset překonat?, a možné dnešní akce prostřednictvím následujících otázek: Které činnosti lze zahájit nyní, kdo by je měl provádět a jaké klíčové kroky je třeba podniknout nyní?
Krok 7: Alternativní krok hodnocení
Alternativní ukončení backcastingu je vyhodnocení nejrelevantnějších časových os či třech klíčových událostí v každém scénáři.
Výstup
Výstupem jsou sdílené představy o podmínkách a dalších krocích, které musí nastat. Zároveň lze nastavit i indikátorovou soustavu, s jejíž pomocí dochází k monitoringu preferované budoucnosti.
Interpretace a další využití
Metodu je vhodné kombinovat s roadmapingem, díky čemuž lze zajistit zpětnou vazbu k oběma výstupům a možnost komparace.
Hlavní využití backcastingu je informování strategického plánování – backcasting poskytuje podklad pro rozhodování o plánovaných politických krocích.
Příklad studie
Höjer et al. (2011) zkoumali možnou budoucnost pro město Stockholm do roku 2050. Pro využití metody backcasting bylo vytvořeno šest obrazů budoucnosti, které kombinují prostorové dimenze (tři verze změn ve struktuře měst), časové dimenze (dvě verze životního tempa lidí) a technologický vývoj. Obrazy ilustrují, jak by kombinace plánování, změny chování a technologického vývoje mohly vést k udržitelnému využívání energie.
