Modelování a simulace
Fáze analytického procesu
Předvídat
Cíl a popis
Modelování a simulace (označované také jako forecasting či extrapolace) jsou procesy vytváření a experimentování s matematickým modelem, který napodobuje chování reálného procesu nebo systému v čase. Model odhaduje neznámé hodnoty na základě rozšíření známé posloupnosti hodnot nebo skutečností.
Přístup
Metoda je závislá primárně na kolekci kvantitativních dat a jejich zpracování ve vhodném počítačovém softwaru.
Vstupy
Do tvorby modelů a simulací zpravidla vstupují dostupná data, na základě kterých matematické modely vypočítávají další průběh systému v čase.
Design
Tato metoda není závislá na specifickém designu.
Postup
Nevyhnutelné kroky metody jsou následující:
Krok 1: Kolekce dat
Pro metodu je zásadní datová základna, přičemž kvalita dat odpovídá kvalitě výsledků. Pokud se zadavateli nepodaří vyhledat optimální data (dostupná, použitelná a spolehlivá) je příhodné zvolit jinou foresightovou metodu. Data by zcela měla odpovídat cílům foresightové studie.
Krok 2: Výpočet modelu
Data ve druhém kroku vstupují do výpočtu příslušného modelu: simulační modelování vyžaduje specifické znalosti pro tvorbu a analýzu modelu.
Krok 3: Výsledky a hodnocení relevantnosti
V posledním kroku se výsledky srovnávají s realitou a dalšími predikcemi - kvantitativní modely je vhodné zpětně kvalitativně hodnotit, díky čemuž je redukováno nebezpečí neúplných dat.
Výstup
Výstupem jsou konkrétní číselné predikce dalšího vývoje systému včetně jejich podrobného popisu.
Interpretace a další využití
Simulace jsou vhodný vstup do scénářů, protože poskytují podklad, který ilustruje, jak se systém bude dále vyvíjet na základě stanovených indikátorů. Na scénáře následně může navazovat identifikace adekvátních doporučení, pokud je to předmětem studie.
Výstupy lze využít jako podklad pro tvorbu strategií, neboť ilustrují další vývoj systému. Také je lze využít jako dopadovou analýzu – poskytují kvantifikované odhady vývoje systému po implementaci plánované politiky.
Příklad studie
Gössling a Peeters (2015) na základě matematického modelu odhadují, jak se bude míra čerpání přírodních zdrojů v cestovním ruchu vyvíjet až do roku 2050.
